8. 7. 2014

Věci, který se mi staly

Tak jsem se přestěhovala. V čiré panice, že není možný dostat všechny moje věci z bodu a A do bodu B za pouhý jedno sobotní odpoledne a to za pomoci dvou menších automobilů. A ejhle! Stalo se. Nutno podotknout, že za poznámek typu : "A to je všechno?" "To jsou všechny tvoje věci?" "Kvůli tomuhle jsi tak šílela?"

Jo. Přesně kvůli tomu jsem šílela. Tohle množství mi totiž fakt připadá jako spousta.  Nemám věci, který bych měla mít. Mám věci, který se mi tak nějak staly. Přihodily. Přišly.

Je tu matrace, je tu křeslo. Věšák na oblečení, stolek a dvě poličky. Několik kartonovejch krabic, zrcadlo a nesourodá směska obrazů, pohledů a fotek na stěně. Tím bych skončila s výčtem nábytku, kterej skutečně používám. Stejně mi připadá, že předmětů, který vlastním jsou přehršle. Hlavně třeba co se týče oblečení. Včera jsem si na sebe v optimistickým rozpoložení vzala šaty, který už mám asi rok a půl, ale nenosím je, protože mi připadá, že v nich vypadám podezřele dobře (woman logic). Tak jsem si je zase sundala a vrátila je do kufru. Stejně nosím dohromady asi tak deset kusů oblečení, to vše přibližně ve čtyřech barvách. A zbytek je směs zbytečnejch výstřelků. Vlastním pásek se cvočkama, kterej jsem na sobě neměla od devátý třídy. Aby vypadal dobře, je k němu třeba nosit mnohem tmavší vlasy a mnohem silnější nenávist ke všemu živýmu. Mám plastovej stromeček na ukládání šperků. Nutno podotkout, že nenosim šperky. Dále tu je skromná sbírku poezie, která zabírá celou jednu krabici, ale každou z jednotlivou knihu jsem četla sotva jednou. Asi čeká na jeden z těch sentimentálních podzimů, kdy se objevuje sebedestruktivní potřeba ronit splavy slz nad Fráňou Šrámkem. Leží tu čínský panenky přání s dokreslovacím očkem, do kterejch vždycky vložím marný naděje a ony se mi pak odněkud poloslepě vysmívají. Potvory.

Trápím se, trápím, myslím si, kam uložím všechen tenhle bordel. Když se zamyslím, věci, který jsem nejvíc použila za poslední týden jsou následující : pánev, hrnec, kartáček na zuby, ručník, nůž, vidlička, lžíce, postel, aromalampa, hrneček na čaj, sklenička na víno, hadr na podlahu, houbička na nádobí, samozřejmě pár kusů oblečení a pračka.

Tak mi teda řekněte, co tady dělá všechen ten zbytek. A nechtěl byste někdo starorůžový letní šaty? Vypadají fakt hezky.




4 komentáře:

  1. Já to mám úplně stejně... Stěhovali jsme se teď a vážně nechápu, kde se toho tolik vzalo, když z toho vlastně člověk ani nepotřebuje...

    OdpovědětVymazat
  2. Některý lidi tvrdí, že číst knihu víckrát po sobě je divný. Já teda čtu dokola furt ty samý. Co je starorůžová? Ne že bych chtěl ty šaty, jen jsem to nikdy neslyšel.

    OdpovědětVymazat

Máte na to názor, ne? Tak sem s ním.