21. 7. 2013

Proč nepíšu a jak se všechno pos*alo

Jo, takže i já.
Jo, další příběh ubohé české dívky utlačované a týrané k nepříčetnosti zlou britskou rodinou.
Jo, další klasickej scénář nepovedený cesty na zkušenou.

Ba ne, kecam. Není všechno vždycky tak černobílý, jak se zdá.
Je pravda, že jsem odešla od rodiny. Je pravda, že jsem odjela domů a je taky pravda, že po (nebojme se to tak nazvat) utrpení zažitý  v průběhu minulých měsíců jsem na konci svých psychických i fyzických sil a žádný z nich se mi nechtělo využívat k tomu,a bych psala články.
Co se stane když pracujete 12 hodin denně a svoje děti necháte doma s cizí holkou? Co se stane, když svým děteem nevěnujete skoro žádnou pozornost, pokud se ovšem nejedná o to, přinést jim v těch několika málo volných chílích co pro ně máte všechno přímo pod čumák? No, stanou se z nich rozmazlení parchanti. A ta cizí holka, umořená bezpředmětnými pokusy o nastolení pořádku v naprostém šílenství se prostě sebere a pojede radši pryč, k někomu, kdo umí vychovávat vlastní děti, nebo se o to alespoň pokouší.
Do teď jsem nepochopila, proč si někdo pořizuje děti, kdž je pak hodí na krk komukoliv, kdo je zrovna po ruce.
Neříkám, že moje host family svoje děti nemiluje a nechce pro ně to nejlepší, ale myslim si, že někde probíhá tak zásadní chyba, že "reality check" je pro ně ještě na míle vzdálenej.

No.. Nic.
Jsem doma už pár týdnů, užívám si prázdnin, chystám se znova vyjet za hranice a sbírám síly, jak to jen jde.
Omlouvám se za ten obrovskej výpadek.
Stay tuned

Jull