24. 2. 2013

Bristský zpravodaj 1.

Hello, my darlings! How are you?
Mám za sebou skoro týden na Bristských ostrovech, přesněji v Bushey poblíž města Watfordu. (A upřímně pochybuju, že přesná lokace někoho vyloženě zajímá) A upřímně, navzdory veškerým předpokladům si připadám, že nemám absolutně nic, co bych mohla napsat. Včera jsem se pokoušela stvořit liebesbrief domů a s politováním jsem zjistila, že jsem buď 1) zapomněla jak se píše, 2) nic zajímavého se nestalo, 3) nejsem schopná formulovat myšlenky. Osobně se přikláním spíš k možnosti číslo tři. Mám pocit, že mi asi exploduje hlava a až podlehne zkáze ona, přijde na řadu to zvláštní místo uprostřed hrudníku, který se sevře. když je člověku fakt hodně divně. Ne, nejsem nešťastná, většinu času nejsem ani zoufalá nebo vyděšená, ale občas se najdou momenty, kdy bych nejradši zalezla pod postel a brečela, aniž bych pořádně věděla proč.
Moje host-family je prozatím dost sympatická. Táta Mark a máma Suzy pracujou oba od rána do večera, on v realitce a ona v jednom větším obchodním řetězci s oblečením. Já mám na starosti úklid domu a péči o dva jejich kluky. Joshua (5 let), je podle slov rodiny "nuts" a po pěti dnech tady musím uznat, že to nejsou plané řeči. Je sice menší než většina jeho vrstevníků a má blond kudrnaté vlásky, ale když se rozhodne, že jsem mu dala cereálie do moc malé misky, je schopný řvát jako tur celé ráno, dokud se nenajde někdo, kdo tuto netolerovateůnou anomálii jeho snídaně odstraní. Pořádek musí být.
Danielovi je 7, je maličko rozumnější než jeho bratr, ale stejně jako on má hromadu energie a když mu něco vleze do hlavy, je s ním těžké pořízení. Nicméně, mám za to, že jsou to v jádru hodní kluci.
Mimo prcků se po našem malinkém domě pohybují dvě kočky, z čehož mám radost, protože za celý svůj jednadvacetiletý život jsem kočku doma mít nemohla. Woody a Bale jsou ideálními ohřívadly do postele, tlouštík Bale trochu větší a klidnější, Woodyho moc nevídám.
První týden tu se mnou zůstává ještě nynější au pair Zuzka aby mi všechno ukázala. Už mě poučila o tom, co je třeba dělat v domě, vzala mě do nejbližšího shopping centra ve Watfordu (pěšky svižnou chůzí asi 15 minut) a hlavně mě seznámila s některými ze svých kamarádek, za což jsem vážně ráda. Češek je kolem opravdu hodně a v pátek večer, když jsme byly na večeři v mexické restauraci ve Watfordu, obsluhovala nás Slovenka. Každopádně jsem toho tady zatím namluvila mnohem víc česky než anglicky, což se doufám brzy změní, protože s takovou bych pravděpodobně přijela domů s úplně stejnou úrovní angličtiny jako jsem odjela a to si prostě odmítám dovolit.
Jsem o něoc vyplašenější, než jsem čekala, že budu. Hlavně oproti očividnému sebvědomí Angličanek, které mi někdy přijde dost přehnané, hlavně co se týče "fashion choices". V těch se ze zdravého sebevědomí často stává naprostý nedostatek sebereflexe. Vzhledem k tomu, že většina Britů se živí polotovary a take away foods, je to dost poznat na jejich postavách. Nicméně, to, že lecjaká dívčina váží na 160 cm sto kilo jí nijak nebrání v tom, aby nosila krátké sukně a nechala z nich lézt své nemalé pozadí, nebo se nacpala do legín, což je tady extrémně oblíbené oblečení dívek s nadváhou. Na druhou stranu, stylově oblečených lidí je tady převaha. Aby ne, vzhledem k cenám oblečení, bot a podobně. Za pět dní už jsem si stihla koupit nové boty na běhání, krajkové šaty a samozřejmě několik důležitých věcí, na které nezbylo místo v kufru. A musím říct, že závislosti na nakupování se tady člověk pravděpodobně nevyhne. Výběr je široký a ceny víc než rozumné, hlavně, když víte, kam zajít, což mi Zuzka s radostí ukázala.
Dnes dopoledne vyrážíme směr Londýn, což je samozřejmě něco, na co se těším jako malá holka. Už se mi vedle postele v mém miniaturním pokojíčku nabíjí baterka do foťáku, takže v příštích dnech můžete očekávat příspěvek s fotkami a dalšími novinkami.
Zatím bye.

p.s. : Chápu, že tenhle článek není zrovna funny, ale nějak mě ve víru myšlenek, ve kterých se utápím přešel humor. Slibuju, že příště už to bude trochu peprnější a ne jen výtažek z turistického průvodce.

Bale the Royal bed warmer

něco z mého pokoje

a znovu pokoj



4 komentáře:

  1. to s těmi angličankami - exactly :D ! a co teprv ty jejich "party outfits"...jak říkáš, postava ala překynutej muffin + sukně ala pásek....a ty nákupy taky no, hlavně je tam nesrovnatelně větší výběr a kolekce se pořád mění, v HMku jsem byla skoro denně :)) a ty šaty jsou supr :)

    OdpovědětVymazat
  2. Nákupy v Anglii byly moje zatím nejlepší. Takže enjoy!
    I když jsem tam byla jenom týden, stejně mi trvalo pár dní trvalo, než jsem se pořádně rozmluvila a pak to ale stálo za to, měla jsem ze sebe dobrej pocit.

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem zvědavá na další články, protože příští rok se chystám do Anglie alespoň na 3 měsíce :) Přeju pevné nervy s kluky :)

    OdpovědětVymazat

Máte na to názor, ne? Tak sem s ním.