21. 1. 2013

Panika? Panika!

Sedím si takhle v posteli, nedělám nic (pokud se nepočítá krmení a obveselování androidového tamagočiho ve tvaru lejna), říkám si, jak je ta moje postel pohodlná a náhle se odněkud připlíží vtíravá myšlenka kňučící "Co když tvoje budoucí postel v Anglii nebude tak pohodlná?" a můj mozek, idiot, v ústrety zařve :"NOJO! A CO POTOM?"
Jako výsledek této krátké konverzace se najednou ze všech směrů začnou vynořovat věty typu :"Co když si tam nenajdeš žádný kamarády". "Co když tvoje rodina bude úplně příšerná?!" , "Co když děti budou zmetci?" "Co když..."
A pak najednou sedím ve své pohodlné posteli, civím do zdi a srdce mi bije jak death metalový bubeník na speedu a nemám daleko k slzám, jež by znamenaly potupu pro veškerou mojí horko těžko pěstovanou soběstačnost.
Jó, přátelé, tenhle měsíc se mnou bude ještě veliká legrace.




6 komentářů:

  1. Prosim tě, z Anglie se můžeš snadno vrátit zpátky, když budou děti zmetci nebo nebudeš mít pohodlnou postel. Buď ráda, že sis nevybrala třeba Austrálii :)

    OdpovědětVymazat
  2. Při nejhorším utečeš! ;)

    OdpovědětVymazat
  3. kdyz jo, najdes si iny job a je to. nebudeme z toho robit vedu. vzdy je riesenie

    OdpovědětVymazat
  4. Nečtu tě moc dlouho, ale nabyl jsem dojmu, že se setkáváš se samýma příšernýma lidma i v ČR. Nemáš co ztratit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Se samyma hroznýma lidma ne. Jen jsem jeden z těch lidí, které běžná lidská blbost nepřestává prekvapovat., neli mě fascinuje :-D ale z části máš pravdu

      Vymazat

Máte na to názor, ne? Tak sem s ním.