29. 1. 2013

Ladies vs. Gentlemen

Dámy a pánové, jsem tu zpět s dalším zvláštním (nebo jak už tomu tak bývá možná jen pro mě zvláštním fenoménem naší doby)
Poslední dobou se v mém a troufám si tvrdit, že nejen v mém okolí sešlo mnoho případů, ve kterých si muži stěžují na to, na to, že jsou odsouzeni k tomu být gentlemany. Ano, tady u nás, dámy. Tady u nás v České republice. V překladu tato stížnost znamená vpodstatě to, že si naši muži připadají být nuceni platit za ženy v restauracích, kupovat jim drinky, (tahle část s penězi je samozřejmě ta nejdiskutovanější) přiběhnout, pokud žena potřebuje opravit něco v domácnosti, postarat se o počítač, pokud si s ním ctěná dáma neví rady, přivrtat poličky, odnést a přinést cokoliv těžkého. Tvrdí, že se od nich očekává, že cestou z kina (za které samozřejmě předtím zaplatili) dívce, která si vyrazila moc na lehko půjčí svůj kabát i kdyby měli sami umrznout. Proč? Protože se to prý sluší.
Pokaždé, když slyším podobný monolog (pouštět se do dialogu na toto téma si zatím netroufám), neubráním se tomu, abych v hlavě nesčítala příležitosti, ve kterých se projevil zmíněný model chování. Je jich poměrně poskrovnu. Abych byla konkrétnější, v poslední době si vzpomínám na tyhle.

1) Kamarád se nabídnul, že nám v naší ryze ženské domácnosti opraví pračku, což také s nasazením udělal a nechtěl za to vůbec nic
2) Na mém prvním setkání s člověkem, se kterým se už léta znám přes internet, za mě dotyčný zaplatil celou útratu v baru a to i přesto že to nebylo rande ani nemělo být rande a máme vztah přirovnatelný ke vztahu dvou dlouholetých kamarádů setkávajících se v hospodě nad pivem aby pomluvili svoje ženy. Přesto zaplatil.
3) Občas se mi stane, že mi muž podrží dveře, stejně tak jako mi občas někdo zapůjčí kus svého oblečení, což se opravu stává jenom výjimečně. Možná pro to, že jsem natolik předvídavá, abych si uvědomila že až v noci vyjdu z kina do kterého jsem přišla za světla, bude venku nižší teplota, což je možná škoda, protože bych tak mohla dosáhnout mnoha romantických okamžiků. A nebo, jak vysvětlím dál, spíš lehkých omrzlin.


Pak musím zmínit, že můj první vážnější vztah byl vztah na dálku a pokaždé, když jsme se viděli měl přítel pravděpodobně dojem, že mě musí zahrnovat péčí, dokud může a proto mě pravidelně bral na večeře a dělal všechny ty věci, které vídáme v romantických filmech. Což je trochu výjimečná situace, nicméně, vzpomínám na ní v dobrém.

A to je vše.

Což mě přivádí k další otázce : Jsem vůbec dostatečně ženská žena, pokud za mě muži neplatí a ve většině případů mi nestojí za zadkem, aby mi vynesli tašku do schodů? Nepochopte mě špatně. Dokážu plně ocenit, pokud někdo projeví smysl pro etiketu, tak jak se to slušelo a patřilo za našich babiček a dědečků, ale...

V kině platím sama za sebe, občas se zadaří že i za osobu mužského pohlaví.
V kavárně za sebe platím sama.
Pokud po mě nechcete opravit auto nebo pračku, vyrovnala bych se i s většinou domácích oprav, šroubování, sestavování nábytku, malování, natírání, broušení, lakování a v životě jsem nepožádala žádného muže o pomoc s něčím, co bych sama nezvládla, stejně tak jako já pomáhám jim s tím, co by nezvládli oni.

Když si dámy představíte, že máte kamaráda (tedy muže), se kterým probíráte úplně všechno, jeden druhého jste viděli zvracet přes zábradlí ve 4 hodiny ráno a pokud se máte potkat, nepřemýšlíte ani sekundu nad tím, co si oblečete, určitě by vás v souvislosti s tímhle člověkem nenapadlo, že za vás zaplatí.
Na druhou stranu, pokud se na vás někdo snaží udělat dojem, většinou vás někam pozve. Což znamená, že se chystá za vás zaplatit.
Podle mých zkušeností, zdání klame. Obyvkle se naskytnou zvláštní situace, ve kterých osoba mužského pohlaví, narozdíl ode mě s pravidelným příjmem , projeví touhu mě víc poznat a navrhne, že půjdeme na víno nebo kafe, definuje celou záležitost jednoznačně jako schůzku, když to tak musím říct, romantického charakteru, navodí ve mě dojem, že má na celou věc tradiční pohled typu: "Vyzvednu tě, popovídáme si, zaplatím za tebe, podržím ti dveře a doprovodím tě domů" a pa udělá úplně všechno, krom toho zmíněného placení.
Tak mi teda pak řekněte, jestli já ze sebe nechávám dělat idiota, zatímco bych mohla nechutně ušetřit asi tak na polovině věcí, které jsem se rozhodla dělat společně s muži a nebo muži prostě o tomhle lžou a nic jako tlak společnosti na to, aby se k nám ženám chovali jako kdyby byla dvacátá léta, není.

Víte, je fajn, když za mě někdo zaplatí, ne jen z toho důvodu, že nemusím já. Stejně tak jako je fajn, když mě někdo pustí první do dveří, když je chladno tak se obětuje, abych já, přesto že zdaleka ne křehká květinka, náhodou nenastydla a nabídne mi rámě v temné části uličky, stejně tak jako když se nabídne, že mi pomůže s nákupem a otevře zavařovačku s džemem. Připadám si pak jako někdo, kdo za to stojí. Jenže já vím, že za leccos stojím i bez toho, aniž by mi to muselo být pořád připomínáno těmito způsoby a pokud někoho mám fakt ráda, rozumím si s ním a  připadám si vedle něj jako rovnocený člověk, na druhém rande bych ho zaplatit nenechala, pokud by na tom  zvlášť netrval. A když se doslechnu o tom, že žena, nebo dívka, která je ve vztahu už třeba tři roky pořád nechává zvát úplně všude včetně divadel, kin, obědů. a večeří, připadá mi to trochu až hodně smutné, protože mi přijde, jako by to dokazovalo, že slečna je moc pohodlná a nesamostatná  a pán si moc zakládá na penězích a na tom, že v celém vztahu dominuje on.


Takže v závěru chci říct pánům : Tolik to zas neprožívejte a radši si najděte rozumným způsobem samostatnou slečnu.
A pro dámy: Nechte je, aby za vás občas zaplatili, oni si rádi připadají, že na to mají, hleďte si při večeři do očí a představujte si, že jste Adina Mandlová. Ale pokuste se na něm neviset jako kus hadru.

14 komentářů:

  1. Zaplať pán bůh, to máme doma tak nějak fér. Přítel zaplatí večeři,já mu doma zase někdy nějakou uvařím. Na druhou stranu, někdy jej ráda pozvu do kina já, on mi půjčí svůj svetr... Ono je to vždycky o lidech... Já myslím, že by se z toho hlavně lidi neměli dělat vědu - nechceš být gentleman? Tak nebuď a chovej se jako buran. Nechceš být lady? Nebuď.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jste v tomhle ideální páreček :)

      Vymazat
  2. problem je, ze radi zaplatia a automaticky za to nie ocakavaju. alebo ta akoze pozvu na rande, a potom nezaplatia. co mi pride ako kamaratska schodzka a nie rande, pretoze ak sa rozhodol ist so mnou na rande, mylsim ze je vhodne, ze sasnazi urobit dojem. ak chlap nechce byt za burana, mal by zaplatit na prvom rande. ak by som ho pozvala ja, tak zapaltim ja. a naozaj nemam pocit, ze chlapi sa idu pretrhnut v genlemanstve. casto nieco vleciem a cumia na mna a nikto mi nepomoze

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A právě proto mě překvapuje kolik z nich si dokáže na tohle stěžovat. prostě z toho vznikají zajímavý situace.

      Vymazat
  3. Největší gentleman je Viktora, dědoušek náš. Bohužel není úplně z dnešní doby no...:/

    OdpovědětVymazat
  4. Já mám v tomhle na muže asi štěstí. Bez reptání jsou gentlemani, ale občas za sebe nechají zaplatit nebo se pozvat na mnou uvařený oběd nebo tak. Máš pravdu, že křičí ti, kteří to nedělají. Smutné.

    OdpovědětVymazat
  5. Já to úplně nechápu - ti "chlapi" si stěžují, že jsou NUCENI chovat se k ženám (a vlastně všem lidem) slušně?
    Vždycky, když jsem někoho někam zval, platil sem. Já totiž pod slovem zvu tě rozumím, že zajistím prostě všechno - od hospody, židle až po účet. Pokud mne pozvala kamarádka, role se obrátily, ale bránil jsem se, ale po výhružce fyzického násilí jsem se podvolil. (jen dveře jsem držel zase já)
    Koneckonců myslím, že i slušností je podržet dveře třeba staršímu pánovi.
    S výpomocí se nabízím, ale nenutím. Chceš pomoct s tou poličkou? Ne, dobře, užij si to.
    Dokonce platím i tehdy, když jdeme někam se ženou, byť máme stejně společný účet a ty peníze jsou naše, nepřijde mi slušné, aby žena vytahovala peněženku a já tam seděl jak tvrdé y.
    Hele, fakt tomu nerozumím, to je asi nějakej jinej svět, co píšeš. Možná jinej vesmír:-( A jsem rád, že mě míjí:-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvrdí to povětšinou ti muži, o které si rozumná holka neopře ani kolo. No a občas se s tím vytasí i muž, od kterého by to člověk nečekal, ale nic není dokonalé, že.

      Vymazat
    2. Dokonalý nejsme nikdo, možná naštěstí, ovšem stěžovat si, že musím být slušný k ženám, po kterých by měl vlastně každý chlap toužit, mi přijde poněkud úchylné...

      Vymazat
  6. Můj názor a mé praktiky - pokud se s mužem seznámím a on mě zve, automaticky náklady přechází na něj - ve svém vztahu jsme se domluvili na tom, že přítel platí na veřejnosti, ale lístky do kina a na koncerty každý zvlášt. Na rande nechodím v šatičkách a svetříčku, ale oblékám se přiměřeně počasí a i přesto, když se v noci klepu zimnou v -10°, mi přítel nabízí, že mi půjčí bundu. (odmítám, přece ho nenechám 14 dní pak marodit).
    To že mi podrží dveře je samozřejmost, ale záleží na situaci, pokud jsem tam dřív já, tak si je podržím sama - rozhodně nečekám až přiběhne. Ano, můj přítel nosí těžké věci, tašky z nákupu apod., ale dělá to protože chce, protože má větší sílu. Já mu zase uvařím dobrou večeři a udržuju domácí krb. Domácí práce děláme i na půl, ale samozřejmě víc já. Poličky nevrtám, ale ne že bych to nezvládla (s návodem) - obvykle aspoň asistuju..
    Pokud je mužské pohlaví ve stavu kamarádském, tak každý separé, nebo se střídáme - jednou ty, jednou já.

    Jo a taky se mi párkrát stalo, že ač jsem byla na rande pozvána - ve výsledku jsme platili separé (dokonce jeden chlap vytáhl tisícovku (útrata asi 300kč za oba - pak si to rozmyslel, dal tam 250 a zbytek hledal v drobákách asi 5 minut přímo před číšníkem (trapas) - položila jsem tam stovku, rozloučila se a pána už neviděla - sorry, ale tímhle se chlap shodí, zvlášť na prvním rande.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravda je, že pokud tě někdo "pozve" a pak nezplatí, tak v tom případě taky couvám a mnohokdy toho člověka už taky nechci nikdy vidět.

      Vymazat
  7. Ještě mě k tomu ladies napadlo - muž přece taky vedle sebe nechce šmudlu, ale hezkou slečnu, ne-li dámu a ono to taky není zadarmo, tedy slečna taky musí investovat. (ale tohle si financuje sama, pokud to není dárek, např. parfém).

    OdpovědětVymazat
  8. jsem ráda soběstačná, nerada jsem se kdykoli spoléhala na muže, ráda za sebe zaplatím sama, nicméně mi nikdy nevadilo, když mě někdo chtěl pozvat...já zvu do kina přítele, on mě zase zve na neděliní snídani a kávu do kavárny....večeři jednou platím já, jednou on, ráda mu ji i uvařím.... jen bych ocenila, kdyby někdy místo placení přítel třeba vypral, tomu bych se nebránila :)
    nikdy jse se nesetkala s mužem, který by za to zaplacení něco čekal...jo , jednou mě pozval jeden na rande - na večeři, pak mě ji nechal zaplatit....a ještě mi řekl, že se mnou chodit nemůže, protože jsem málo blázen....no, tak co si o tom myslet...tehdy jsem vážně čekala, že to zaplatí on....navíc když se chvástal novým telefonem atd...

    OdpovědětVymazat

Máte na to názor, ne? Tak sem s ním.