30. 9. 2012

Děti jsou naše budoucnost... Budoucnost mě fakt netankuje.

Představte si ten okamžik, kdy se osoba, připadající si zrovna velice důležitě usazuje v kavárně s notebookem, aby pokračovala na psaní své nové povídky (Ha, ha, jo, mluvím zase o sobě). Přinese si výbornou kávu a dortík a pokud má vedení kavárny hudební vkus, zaposlouchá se do příjemné hudby. Otevře dokument s rozdělanou prací a položí prsty na klávesnici, když v tom okamžiku se vhrne rodina s dětmi a všechno je rázem v háji borovém. Bylo by nesmyslné obviňovat děti, nebo jejich rodiče z toho, že jsou. Další nesmysl bych udělala, kdybych snad chtěla vinit kavárnu, že poskytuje pro děti vstřícné prostředí. Jediný, kdo je tady na straně zla, jaké ho popisuje obecně přijímaná definice, jsem, jako ve většině případů, já.
Každý, kdo na tomto blogu není poprvé už pravděpodobně stihl pochopit, že můj přístup k přirozené lidskosti je tak trochu posunutý. Posunutý směrem k nenávisti. Proto se jistě nikdo nebude divit, když řeknu, že děti, jakožto silné koncentráty lidskosti, jsou pro mě peklo na zemi.
Děti jsou, vážení přátelé, jako kaštany. Ano, jako kaštany. Dokud jsou malé a v očích většiny lidí nevinné, obalujeme je starostlivě do zelené slupky s trny, aby jim nikdo nemohl ublížit. Čímž na sebe přivoláváme záhubu, neboť jim tím dovolíme, aby se pod onou slupkou nepozorovaně vyvíjeli v balíky nekorigovaného a mnohdy dost hyperaktivního zla. Pak najednou, obvykle v momentě, kdy jsou vystaveny každodenní interakci se světem, spadnou na zem mezi nás, společenskými očekáváními ohoblované ubožáky a způsobí naprostý chaos.
Dítě neví, co se nesluší. Dítě neví a nemá sebemenší zájem o to, jaké je všeobecné mínění. Už vůbec ho nezajímají ostatní a tak, ten šťastný zcela sobecký tvor, nemá žádné zábrany. Ničí jakékoliv důležité společenské události, se samozřejmostí vlastní všemu, co činí, uvádí své příbuzné, známé, kolemjdoucí a všechny ostatní do rozpaků a hysterické osoby, jako jsem já, v záchvaty potlačovaného hněvu. Nejsem velkým příznivcem křesťanství, ale jedna z věcí, se kterou musím souhlasit je názor, že člověk je v podstatě zlý.
Nikdo neschvaluje, aby dospělý člověk pobíhal po kavárně a rozléval ostatním kávu. Přinejmenším by se o něj očekávalo, že kávu zaplatí a v horším případě by byl vyveden. Dospělého člověka zastaví policie, pokud se vrhne na ulici na zem vřískaje, že chce bonbón, nebo kebab, nebo ho tlačí botičky.To by si k dítěti nikdo nedovolil. No a není to škoda? Ráda bych se zasadilo o změnu všeobecného názoru, že děti se mají nechat býti dětmi a dospělí se mají chovat jako dospělí. Jak jsem už zmínila, děti neví, že kopat vás v tramvaji do holeně jen pro čirou radost z oné činnosti je nepřípustné. Tak proč bychom my měli mít problém s tím jim to výchovně vrátit? Netvrdím, že je zrovna dobrý nápad zlomit cizímu dítěti dobře mířeným kopancem nohu a nadosmrti ho tak zmrzačit, ale zamyslete se.... No, nebylo by to uvolňující to těm zmetkům moct alespoň jednou v životě oplatit?



1 komentář:

  1. Já bych v kavárně psát nedokázal, i kdyby tam byli jen samý lidi 40+. Rušila by mě už jen ta hudba.

    OdpovědětVymazat

Máte na to názor, ne? Tak sem s ním.