20. 7. 2012

Líná kuchařka, dobrá kuchařka

Moje maminka si myslí, že neumím vařit. Nedávno na to přišla řeč, když má čtrnáctiletá, velice nadaná sestra uvařila jednu ze svých vynikajících kuřecích polévek. Celá rodina byla nadšena, opěvovala její schopnosti a srovnávala jí, jak už to bývá, se mnou, směsicí stejných genů. A tak jsem se dozvěděla, že neumím vařit. Respektive, cituji: "Vždycky tak něco splácám". Nejdřív jsem se, samo sebou, urazila. Ale jak mi to běželo hlavou, musela jsem uznat, že to je vlastně pravda. Klíčová je jedna věc. Vysvětlím vám rozdíl mezi mým přístupem k vaření a přístupem mé matky (abych vás neuvedla v omyl, skvělé kuchařky), potažmo po ní nadané sestry.
Moje maminka je žena, která k plotně přistupuje s jasným plánem a přímou vizí konečného dokonalého pokrmu. Přichystá si všechny suroviny, připraví je na chlup tak, jak se jí to nejvíc líbí, pokud je třeba, den předem naloží svíčkovou, nikdy do ní nedá moc mrkve, nebo moc bobkového listu, vždycky ví kam sáhnout a výsledkem je plnohodnotné domácí jídlo výborné chuti připravené posloužit svému účelu, tedy k nakrmení rodiny. Tím je mise splněna. Naprosto stejný přístup zdědila i sestra a k tomuto základu přidává sobě vlastní promyšlené vychytávky.
Oproti nim, je můj pobyt v kuchyni esencí chaosu. Přicházím sice také s plánem, ale odcházím s něčím, co se  s původním plánem moc neslučuje. Jakmile začnu vařit, stává se ze mě chemik v bílém plášti, zvědavě upouštějící jednotlivé ingredience do zkumavek a Petriho misek v radostném očekávání reakce či výbuchu, který na sebe obvykle nenechá dlouho čekat. A proto kuchyně po ukončení mé kuchařské seance skutečně vypadá, jako kdyby v ní vybuchl tlakový hrnec se všemi ten den použitými přísadami. A jelikož jsem (další markantní rozdíl mezi povahou mnou a povahou mé matky) neskutečně neochotna věnovat čas něčemu tak málo povznášejícímu jako jsou domácí práce, snažím se eliminovat množství použitých zkumavek, spojených nádob a mikroskopů co nejvíc to jde. Svíčkovou jsem vařila jednou a bylo to jedinečné dobrodružství. Na celý život. Jednou jsem to zvládla, úloha má řešení, hurá. Řídím se heslem: "Čím méně času to zabere a čím méně nádobí budu muset umýt, tím lepší jídlo." Výsledkem jsou jídla obecně známá jako jídla "v jednom hrnci" a další nebezpečně praktické vynálezy. Lenost je totiž, přátelé, hnacím motorem vědy!


Několik pravidel pro rychlé odbavení:

  • pokud je potravina balená ve vlastní misce, nemíchejte jí v jiné
  • pokud to nemusíte mixovat mixérem, nedělejte to
  • pokud se to musí mixovat mixérem, neplačte
  • pokud se z něčeho může vyvařit voda, aniž by se to zkazilo, nechte jí vyvařit, odpadne mytí cedníku
  • pokud se něco připálilo ke dnu, kápněte do toho jar a nechte to na sporáku chvilku bublat na nejmenší teplotu
  • Nevařte nic v hrnci, ve kterém se všechno připálí, pokud to můžete udělat v nepřilnavé pánvi
  • pokud to nemusí mít dokonalý tvar a texturu, nedělejte tomu doknalý tvar a texturu a nazvěte to rustikálním nebo domácím
Věřím, že většina těchhle věcí už vás někdy napadla, ale pro jistotu, přidám dnešní zcela banální recept na jednohrncové těstoviny s brokolicí. Odhadem vyjdou maximálně na 400 kcal a k umytí pak zbude je nůž, vidlička, prkýnko na krájení a pánev.

Do velké pánve nalijeme po dně v konvici předem uvařenou horkou vodu, osolíme, vhodíme hrst těstovin a vrhneme se na krájení brokolice. Mělo by jí být tak o třetinu víc, než těstovin. Nakrájenou jí přidáme do pánve, všechno dolijeme vodou tak, aby brokolice byla namočená do poloviny a těstoviny celé, necháme vysokou teplotu a čekáme, než se všechna voda vypaří, v té době by mělo být už všechno uvařené do měkka. Mezi tím, co se voda vypařuje si nakrájíme stroužek česneku na jemno přidáme ho do vaničky s cottage cheese light, všechno trochu opepříme, a osolíme a opatrně promačkáme vidličkou, aby se se větší kousky rozlámaly. Můžeme přidat i trochu kari. Až bude voda skoro vypařená, nalijeme obsah misky do pánve, mícháme, než se kousky cottage trochu rozpustí a můžeme jíst. Na obrázku jsou těstoviny sypané špetkou sezamových semínek.

Jak je vidno, na receptu není nic přelomového. Samozřejmě až na můj dokonale geniální a hystericky praktický laxní přístup k povinnostem. Celá příprava zabere maximálně 15 minut. tak ať mi nikdo neříká, že nemá čas vařit. Brou...







6 komentářů:

  1. Jo, moje slova. Já když někde hodím fotky svých jídel, tak k tomu polovina lidí napíše: "To vypadá hezky, ale já bych neměla čas si to připravovat." Co pak ty lidi jí? Asi jenom bagety z bufetu či co :D Taky totiž zastávám názor - udělej to co nejrychleji a nejjednodušeji. A jídla z jednoho hrnce jsou náhodou právě ty nejlepší :) Mimochodem tvůj článek mě opravdu pobavil, hlavně ty rady :D Taky kolikrát přemýšlím, jestli je ten mixér opravdu nutný, protože se mi pak nechce umývat :D

    OdpovědětVymazat
  2. Asi jsme sestry nebo co, praktikuji podobné postupy:)

    OdpovědětVymazat
  3. Já mám problém držet se receptů - vždycky je pozměňuju a experimentuju :D

    OdpovědětVymazat
  4. taky mam stejnej přístup..prostě tam hodim co se mi líbí, najdu něco na netu, a stejně půlku věcí udělam jinak, ale nakonec je to snad lepší než by to mělo bejt, takže všichni chválej jak skvěle umim vařit :D:D:D a to nádobí pak..

    OdpovědětVymazat

Máte na to názor, ne? Tak sem s ním.