23. 7. 2012

Bacha ať si to nekoupím, mohlo by to být určeno k jídlu!

"Sežer mě." Povídal banán ležící v regálu supermarketu. Přistoupil jsem k regálu, vzal jsem ho do obou rukou a řekl: "Ne."
"Sežer mě." Opakoval. Nakrucoval se mi v rukou, svůdně, jak nějaká levná děvka. Plný vitamínů. Žlutá protáhlá zrůda.
"Ne." Opakoval jsem a položil ho zpátky. Z dalšího regálu na mě zaútočila paprika. Červená, lesklá, křupavá. "No tak," řekla. "Stačí mě jen umýt a nakrájet..." Nakláněla se ze strany na stranu a její lesklá slupka se třpytila v umělém světle. Začal jsem couvat z oddělení ovoce a zeleniny dřív, než se mohlo stát něco hrozného. V uličce s moukami na mě vyskočily ovesné vločky. "Dělej, kup si nás." zašustily. Jsme plné bílkovin, zlepšíme tvé zdraví, stačí si nás dát ráno do jogurtu. Třeba támhle s banánem." Banán na regálu přitakal. Zmocnila se mě panika. Překročil jsem pytlík vloček a dal se do běhu k jedinému záchrannému bodu, který mě napadal. Chladnička s uzeninami byla blízko. A hned vedle majonézové saláty a krabí tyčinky. Udýchaný jsem doběhl až k nim a s úlevou hrábl po balíčku lovečáku a vlašáku. V tom se ale stalo něco, s čím jsem nepočítal. Z police mi přímo do košíku vypadla krutí šunka s devadesáti procenty masa ve složení. Zbledl jsem. Co teď. Rychle jsem jí nacpal zpátky na její místo a s lovečákem a salátem se rychle belhal dál. Ach, bože, zas to děsivé oddělení pečiva. Kolik celozrných housek a knackebrotů musí člověk minout, aby se dostal k poctivému českému rohlíku! Z cesty, vy vícezrné bestie, mé srdce patří bílému pečivu! "Rasisto!" řvala za mnou rustikální bageta, záda propečená do tmavě hněda, zatímco jsem roztřesenýma rukama strkal spokojeně se tvářící rohlíky do igelitového sáčku. Proletěl jsem oddělením pečiva, raději se obloukem vyhnul mléčným výrobkům a masu, co kdyby mě zas zastavila nějaká ryba a chtěla se mnou chvíli mluvit o mém vztahu k omega mastným kyselinám. Oddechl jsem si až v uličce se sladkostmi. Všechny se na mě vlídně usmívaly, vůbec se mi nevnucovaly, barevné, voňavé, krásné... Popadl jsem několik sáčků s želatinovými bonbony a sedm tatranek, přidal něco pomerančové limonády (za horlivého pokřiku balené neperlivé vody) a zamířil ke kase. Srdce mi v hrudi tlouklo jako šílené a na čele mi vyrážel studený pot....


Doufám, že je vám už jasné, jak strašnou oběť musí přinášet běžný občan, kdykoliv se pokusí navštívit supermarket. Tlak levných a zdravých potravin je totiž přímo nesnesitelný. A, pane na nebi, co teprve letní slevy na ovoce a zeleninu! Neuvěřitelně stresující. Kolik práce dá dostat se k pokladně a v košíku nemít nic jiného, než bílé pečivo, uzeninu, máslo a několik sladkostí. Málo kdo chápe, kolik vůle člověk potřebuje, aby došel až k placení, aniž by přidal k nákupu ovoce. Proč s tím proboha nikdo nic neudělá, vždyť se to šíří jako mor. Pokaždé, když vykládám zboží na pás, objeví se někdo, kdo si kupuje salát. Hlávkový salát! No chápete to někdo?


toto je špatné, pozor na to

7 komentářů:

  1. na to se nedá napsat nic jiného než : :D:D:D:D

    OdpovědětVymazat
  2. Pomóc!! Tak toto je úplně brutální!! Úžasné, takovou náladičku mi to vytvořilo jak už dlouho nic. :) Kráása!

    OdpovědětVymazat
  3. Mně to vtipné nepřijde, jak píšou holky nade mnou. Přijde mi to smutné, buranské a krátkozraké, protože je to pravda :( Kéž by to byla vážně sranda..

    (Rok jsem brigádničila v Tescu na pokladně. Co ty lidi kupují a ještě za to platí takovejch peněz, nechápu!)

    OdpovědětVymazat
  4. to je tak suprově napsaný :D:D taky nechápu tyhle lidi..

    OdpovědětVymazat

Máte na to názor, ne? Tak sem s ním.