31. 7. 2012

Superhejt

Aktivisti všech zemí, vyližte si prdel. Každej  zachraňuje planetu a nežere maso a je hrozně smutnej z politiky, z dětí v Africe, každej debil bulí nad tim, že tohle bylo zbouráno a tamhle staví místo kulturáku obchoďák a že nemáme dost pitný vody pro celou planetu a že se nám vyčerpávaj neobnovitelný zdroje a 99% procent z nich nechodí jíst do mekáče jenom proto, aby je tam neviděl někdo z těch, co četli a slyšeli jejich fňukání nad tim, jak je to všechno hroznej reklamní tah na naše nebohý zmanipulovatelný mozečky. Vážení přátelé, obránci a odpůrci hnutí Duha, zachránci somálských sirotků, kteří o zachraňování jenom kecáte, rádoby milovníci morálky, zákona, pořádku, přírody, boha, kecálci a nečinný čumilové, vytáhněte prosim svoje svědomí z latrín a přestaňte prudit všechny kolem bezpředmětnýma blábolama o tom, jak je svět zlej. Nikdy jsem nebyla hrdější na to, že jenom dřepim a mlčim, když kolem sebe vidim ty řady blbců co sice taky jen dřepí. ale nezavřou o tom tlamy.

25. 7. 2012

Strč mrkvovej dort srzk krk...

Vážení přátelé, ve dnešní epizodě pořadu Pečení s nadřenci si připomeneme recept, v naší branži opomíjený od dob, kdy vznikly kuchyňské mixéry a jiné vymoženosti. Mrkvový koláč! Ano, je to tak. A v čem že to tví tajemství, kterým nás tento recept potěší? Nejen, že výsledek je zdravý a chutný, ale zároveň představuje velice účinné cvičení pro krásně pevné paže. Tak tedy hospodyňky, kulturisté, občané všeho věku, odhoďte elektrické přístroje a pište si.


Vraž do toho:



  • 5 velkých mrkví nastrouhaných na hrubo (v ruce, hlavně všechno pěkně v ruce)
  • dva banány
  • půl vaničky odtučněného tvarohu
  • vrchovatý hrnek ovesných vloček
  • dvě lžíce medu
  • lžíce mleté skořice
  • olej a mouka na vysypání formy
  • lžička jedlé sody a polovina sáčku prášku na pečení
Postup: Troubu rozehřejeme na 150 stupňů. Banány rozmixujeme s tvarohem a smícháme v míse s nastrouhanou mrkví. Vločky v hrnku namočíme a přimícháme do směsi. Přidáme med, skořici, nakonec sodu a prášek do pečiva. Hmota by neměla být moc tuhá. Podle potřeby můžeme přisypat trochu vloček. Těsto přemístíme do vysypané formy. Pečeme na 150 stupňů přibližně půl hodiny, pak zvýšíme na cca 180 a čtvrt hodiny dopékáme. Po dopečení by měl být dort uvnitř mokrý s křupavou krustou. Podávejte s tvarohem.


jak je vidno, se vzhledovou stránkou věci není třeba si dělat hlavu...





Nutkavá potřeba zvracet lidem do obličeje

Jsem misantrop. Intenzivně zaujatý misantrop a hodlám v tom pokračovat. Moje sebevědomí není nikterak závratné, ale pravidelně se dostávám do situace, kdy mi připadá, že proti lidem, které denně potkávám jsem nadměrně inteligentní, slušně vychovaná, slušně oblečená, dodržuji osobní hygienu a podle všeho si zasloužím být za to fyzicky a duševně týrána.
Když po sobě přečtu těch pár prvních řádků, děsím se, jaký totální nedostatek tolerance z nich čiší. jasně, jak se povídá, každý jsme jiný, žij a nech žít. Člověk by se z toho měl poučit a žít podle toho. Panenkomarjápodsrpenská, já bych děsně ráda! Jenže to by se stejnými hesly museli řídit i ostatní.
Říkám si, co za člověka vpadne do přeplněné tramvaje, vyrazí vám tašku s nákupem z ruky a ještě vám za to vynadá? Co za člověka sedí vedle vás v autobuse a nepřetržitě nahlas nadává, protože mu zrovna přestal fungovat telefon? Komu chybí schopnost vyjadřovat se ve smysluplných větách natolik, aby musel místo jednoduchého "S dovolením" odstrkávat lidi kolem sebe lokty? Odpověď na tyhle otázky zní : Přibližně tak každý třetí.
Možná, že jsem přecitlivělá, ale nedokážu se smířit s tím, že každý den někde potkám člověka, co na mě upřeně a pohrdavě zírá, leze mi do osobní zóny, způsobuje mi fyzickou bolest v dopravních prostředcích, předbíhá ve frontě, sleduje na zastávce každý můj lok z krabičky kefíru, komentuje moje dnešní oblečení a nebo mě jinak obtěžuje svým tělesným pachem, řevem, agresivním chováním nebo přehnanou přítulností.
Jsme hloupá, nesmyslně rozrostlá rasa, neumíme se chovat, myslíme si, že jsme to nejlepší, co tuhle planetu potkalo a ega nám rostou tak, že přesahují nejen naše fyzické schránky, ale lezou nám z oken. A jakkoliv jsem možná zahořklá a nenávistná, jsem si stoprocentně jistá, že mám pravdu.


23. 7. 2012

Bacha ať si to nekoupím, mohlo by to být určeno k jídlu!

"Sežer mě." Povídal banán ležící v regálu supermarketu. Přistoupil jsem k regálu, vzal jsem ho do obou rukou a řekl: "Ne."
"Sežer mě." Opakoval. Nakrucoval se mi v rukou, svůdně, jak nějaká levná děvka. Plný vitamínů. Žlutá protáhlá zrůda.
"Ne." Opakoval jsem a položil ho zpátky. Z dalšího regálu na mě zaútočila paprika. Červená, lesklá, křupavá. "No tak," řekla. "Stačí mě jen umýt a nakrájet..." Nakláněla se ze strany na stranu a její lesklá slupka se třpytila v umělém světle. Začal jsem couvat z oddělení ovoce a zeleniny dřív, než se mohlo stát něco hrozného. V uličce s moukami na mě vyskočily ovesné vločky. "Dělej, kup si nás." zašustily. Jsme plné bílkovin, zlepšíme tvé zdraví, stačí si nás dát ráno do jogurtu. Třeba támhle s banánem." Banán na regálu přitakal. Zmocnila se mě panika. Překročil jsem pytlík vloček a dal se do běhu k jedinému záchrannému bodu, který mě napadal. Chladnička s uzeninami byla blízko. A hned vedle majonézové saláty a krabí tyčinky. Udýchaný jsem doběhl až k nim a s úlevou hrábl po balíčku lovečáku a vlašáku. V tom se ale stalo něco, s čím jsem nepočítal. Z police mi přímo do košíku vypadla krutí šunka s devadesáti procenty masa ve složení. Zbledl jsem. Co teď. Rychle jsem jí nacpal zpátky na její místo a s lovečákem a salátem se rychle belhal dál. Ach, bože, zas to děsivé oddělení pečiva. Kolik celozrných housek a knackebrotů musí člověk minout, aby se dostal k poctivému českému rohlíku! Z cesty, vy vícezrné bestie, mé srdce patří bílému pečivu! "Rasisto!" řvala za mnou rustikální bageta, záda propečená do tmavě hněda, zatímco jsem roztřesenýma rukama strkal spokojeně se tvářící rohlíky do igelitového sáčku. Proletěl jsem oddělením pečiva, raději se obloukem vyhnul mléčným výrobkům a masu, co kdyby mě zas zastavila nějaká ryba a chtěla se mnou chvíli mluvit o mém vztahu k omega mastným kyselinám. Oddechl jsem si až v uličce se sladkostmi. Všechny se na mě vlídně usmívaly, vůbec se mi nevnucovaly, barevné, voňavé, krásné... Popadl jsem několik sáčků s želatinovými bonbony a sedm tatranek, přidal něco pomerančové limonády (za horlivého pokřiku balené neperlivé vody) a zamířil ke kase. Srdce mi v hrudi tlouklo jako šílené a na čele mi vyrážel studený pot....


Doufám, že je vám už jasné, jak strašnou oběť musí přinášet běžný občan, kdykoliv se pokusí navštívit supermarket. Tlak levných a zdravých potravin je totiž přímo nesnesitelný. A, pane na nebi, co teprve letní slevy na ovoce a zeleninu! Neuvěřitelně stresující. Kolik práce dá dostat se k pokladně a v košíku nemít nic jiného, než bílé pečivo, uzeninu, máslo a několik sladkostí. Málo kdo chápe, kolik vůle člověk potřebuje, aby došel až k placení, aniž by přidal k nákupu ovoce. Proč s tím proboha nikdo nic neudělá, vždyť se to šíří jako mor. Pokaždé, když vykládám zboží na pás, objeví se někdo, kdo si kupuje salát. Hlávkový salát! No chápete to někdo?


toto je špatné, pozor na to

22. 7. 2012

La célébration avec mousse au chocolat

Vítězství, oslava, čokoláda. Všechny tyhle tři pozitivní věci v jednom dni. Dnes jsem slavnostně, louži potu, usupěná a nadávající pro dámu zcela nevhodným způsobem dokončila poslední workout prvního měsíce Insanity programu. Endorfiny mi právě lítají ven ušima. K tomu má dokonala spolubydlící dnes narazila v DM drogerii na skvělou, přírodní a neskutečně výbornou mousse au chocolate (pozn. redakce: titulek článku pro mě, francouzského jazyka zcela neznalou, přeložila ona). Nejen, že jí duchapřítomně odchytila ve slevě a přinesla jí domů, ale dovolila mi si jí ochutnat,  takže  připadla na sváteční recovery food po svátečním výročním cvičení. Ve sto gramech má sice tahle s Nutellou nesrovnatelná lahůdka 500 kcal, ale to leckterá pochutina, takže pokud se jí nehodláte zrůdně cpát, nemusíte se obávat, že by na vás zanechala horší následky než dokonalé uspokojení chuťových buněk. K tomu si můžete být téměř jistí, že tahle záležitost z ekologického zemědělství nelikviduje planetu víc, než je nezbytně nutné. takže, ladies and gentlemen, give it up for... ALNATURA! (a taky pro mě, jelikož jsem skutečně vytrvalá sportovkyně)

Slunce v duši a nerušený průběh večera přeje Jull

P.S. Dnešním dnem jsem dosáhla roztomilých 34 pravidelných čtenářů, což je pro blog mého formátu úspěch, takže tímto díky všem, co mě rádi čtou a rádi komentují.


20. 7. 2012

Líná kuchařka, dobrá kuchařka

Moje maminka si myslí, že neumím vařit. Nedávno na to přišla řeč, když má čtrnáctiletá, velice nadaná sestra uvařila jednu ze svých vynikajících kuřecích polévek. Celá rodina byla nadšena, opěvovala její schopnosti a srovnávala jí, jak už to bývá, se mnou, směsicí stejných genů. A tak jsem se dozvěděla, že neumím vařit. Respektive, cituji: "Vždycky tak něco splácám". Nejdřív jsem se, samo sebou, urazila. Ale jak mi to běželo hlavou, musela jsem uznat, že to je vlastně pravda. Klíčová je jedna věc. Vysvětlím vám rozdíl mezi mým přístupem k vaření a přístupem mé matky (abych vás neuvedla v omyl, skvělé kuchařky), potažmo po ní nadané sestry.
Moje maminka je žena, která k plotně přistupuje s jasným plánem a přímou vizí konečného dokonalého pokrmu. Přichystá si všechny suroviny, připraví je na chlup tak, jak se jí to nejvíc líbí, pokud je třeba, den předem naloží svíčkovou, nikdy do ní nedá moc mrkve, nebo moc bobkového listu, vždycky ví kam sáhnout a výsledkem je plnohodnotné domácí jídlo výborné chuti připravené posloužit svému účelu, tedy k nakrmení rodiny. Tím je mise splněna. Naprosto stejný přístup zdědila i sestra a k tomuto základu přidává sobě vlastní promyšlené vychytávky.
Oproti nim, je můj pobyt v kuchyni esencí chaosu. Přicházím sice také s plánem, ale odcházím s něčím, co se  s původním plánem moc neslučuje. Jakmile začnu vařit, stává se ze mě chemik v bílém plášti, zvědavě upouštějící jednotlivé ingredience do zkumavek a Petriho misek v radostném očekávání reakce či výbuchu, který na sebe obvykle nenechá dlouho čekat. A proto kuchyně po ukončení mé kuchařské seance skutečně vypadá, jako kdyby v ní vybuchl tlakový hrnec se všemi ten den použitými přísadami. A jelikož jsem (další markantní rozdíl mezi povahou mnou a povahou mé matky) neskutečně neochotna věnovat čas něčemu tak málo povznášejícímu jako jsou domácí práce, snažím se eliminovat množství použitých zkumavek, spojených nádob a mikroskopů co nejvíc to jde. Svíčkovou jsem vařila jednou a bylo to jedinečné dobrodružství. Na celý život. Jednou jsem to zvládla, úloha má řešení, hurá. Řídím se heslem: "Čím méně času to zabere a čím méně nádobí budu muset umýt, tím lepší jídlo." Výsledkem jsou jídla obecně známá jako jídla "v jednom hrnci" a další nebezpečně praktické vynálezy. Lenost je totiž, přátelé, hnacím motorem vědy!


Několik pravidel pro rychlé odbavení:

  • pokud je potravina balená ve vlastní misce, nemíchejte jí v jiné
  • pokud to nemusíte mixovat mixérem, nedělejte to
  • pokud se to musí mixovat mixérem, neplačte
  • pokud se z něčeho může vyvařit voda, aniž by se to zkazilo, nechte jí vyvařit, odpadne mytí cedníku
  • pokud se něco připálilo ke dnu, kápněte do toho jar a nechte to na sporáku chvilku bublat na nejmenší teplotu
  • Nevařte nic v hrnci, ve kterém se všechno připálí, pokud to můžete udělat v nepřilnavé pánvi
  • pokud to nemusí mít dokonalý tvar a texturu, nedělejte tomu doknalý tvar a texturu a nazvěte to rustikálním nebo domácím
Věřím, že většina těchhle věcí už vás někdy napadla, ale pro jistotu, přidám dnešní zcela banální recept na jednohrncové těstoviny s brokolicí. Odhadem vyjdou maximálně na 400 kcal a k umytí pak zbude je nůž, vidlička, prkýnko na krájení a pánev.

Do velké pánve nalijeme po dně v konvici předem uvařenou horkou vodu, osolíme, vhodíme hrst těstovin a vrhneme se na krájení brokolice. Mělo by jí být tak o třetinu víc, než těstovin. Nakrájenou jí přidáme do pánve, všechno dolijeme vodou tak, aby brokolice byla namočená do poloviny a těstoviny celé, necháme vysokou teplotu a čekáme, než se všechna voda vypaří, v té době by mělo být už všechno uvařené do měkka. Mezi tím, co se voda vypařuje si nakrájíme stroužek česneku na jemno přidáme ho do vaničky s cottage cheese light, všechno trochu opepříme, a osolíme a opatrně promačkáme vidličkou, aby se se větší kousky rozlámaly. Můžeme přidat i trochu kari. Až bude voda skoro vypařená, nalijeme obsah misky do pánve, mícháme, než se kousky cottage trochu rozpustí a můžeme jíst. Na obrázku jsou těstoviny sypané špetkou sezamových semínek.

Jak je vidno, na receptu není nic přelomového. Samozřejmě až na můj dokonale geniální a hystericky praktický laxní přístup k povinnostem. Celá příprava zabere maximálně 15 minut. tak ať mi nikdo neříká, že nemá čas vařit. Brou...







Vzrušující volné dny

Připadam si, jako kdyby mi pršelo už i v hlavě. V bytě se dá ale taky zažít plno fascinujících dobrodružství, že...Třeba s úžasně nahodilým uspořádáním pírek do vlasů. Toliko k akčním prázdninám.










19. 7. 2012

Ryba se zázvorem



Já vim, vypadá to hrozně. Původně jsem ani neměla v plánu to dávat na blog, ale ve výsledku byla chuť tak super, že se prostě  musím podělit. Recept je tak banální, že nemá smysl se s ním dlouho rozepisovat.
V misce smícháme cca 3 cm nastrouhaného zázvoru, promícháme se lžící olivového oleje, solí, pepřem, přidáme asi 100g nízkotučného jogurtu, naložíme do směsi rybu (treska) a necháme v lednici odležet. Přibližně po dvou hodinách všechno vylijeme na rozpálenou pánev, opečeme zprudka z obou stran, stáhneme plamen a pomalu dopékáme. Pak přidáme k rybě na pánev hrášek a zelené fazolky, osolíme, přikrájíme trochu jarní cibulky a je hotovo. Doporučuju podávat s kouskem citrónu.


18. 7. 2012

Mňam, to je ale hummus

Dneska jsem uvařila hromadu hummusu. Což by čistě foneticky nebylo nic příznivého, ale ještě že to tu máme pěkně napsáno, takže se radujme! Hummus je záležitost velmi výživná, takže pozor na množství, které do sebe nacpete, jedna lžíce je odhadovaná cca na 23 kcal (což znamená, že po všem ochutnávání a následné "oficiální" porci jsem už docela nad limitem :) Má v sobě plno vápníku, železa a vůbec všeho, takže je pokrmem, lidově řečeno, proti smrti.


Vraž do toho:

  • 400 g vařené cizrny
  • čtyři stroužky česneku
  • dvě hrsti čestvé bazalky
  • olivový olej
  • šťáva z půlky citrónu
  • sůl, pepř
  • vodu, podle toho, jak chceme hmotu vláčnou
Postup není žádná věda. Cizrnu přes noc namočíme, pak neosolenou vaříme asi hodinu, dokud se po stisknutí nerozpadne mezi prsty. Pak jí rozmixujeme, nejlépe v kuchyňském robotu. Já to dělala tyčovým mixérem, protože jiný nemám a nešlo to zrovna lehce. Všechno jemně zalijeme olivovým olejem, trochou vody, přidáme nasekaný česnek a bazalku, sůl a pepř a mixujeme tak dlouho, dokud hmota není hladká. Podávat jde se zeleninou, pečivem... Můj poslední vynález je přidat trochu jogurtu.


11. 7. 2012

14 days of insanity

Dnes je den číslo šestnáct. Moc tomu nevěřim. Hrozně mi to utíká. Chtěla jsem se původně pochlubit všema fotkama, co jsem si udělala na porovnání, ale teď se najednou nějak stydim. Přece jenom, polonahhý fotky jsem ještě nikdy na net nedávala. Podívejte se tedy na moje záda a rozhodněte se, jestli se udály změny. O
Dig deeper, woe.


10. 7. 2012

Kašing za cash



Zjistila jsem, že v Tescu nemaj kus kus. Taky maj všechny košíky rozflákaný. Asi se někdo neunes, že nemají kus kus.  Tak jsem se napakovala alespoň od pana Dr. Otkera a pořídila kašičky. Slibují rychlou přípravu plnohodnotné snídaně a to vše ve 209 kcal, což znamená, že si k tomu ještě něco kolem 200 kcal klidně dát můžu a pokud to rychlý bude, dost se mi to hodí, protože vstávám v půl pátý. A to se mi nelíbí.

Ve spodní části fotografie si povšimněte mé zbrusu nové, doma dělané plátěné nákupní tašky, pozáviďte... A pak mi sdělte, jaké máte zkušenosti s kašičkami. Jsem totiž kašičkový maniak a ráda bych se do budoucna ještě poučila.


9. 7. 2012

Animated oldest friends

Konečně jsem dočkala, konečně jsem si ho vydupala. Tenhle báječnej, sentimentální dvojportrét na základě staré, stejně sentimentální fotky mi bude teď trůnit nad postelí a vyřvávat, že autorku veledíla znám. Dokonce jí znám už 12 let. Nechám si ho od ní podepsat a až dostuduje ilustraci a bude slavná, budu strašně machrovat a poskytovat rozhovory. Jull a Jackie jsou animovaný. Oujé.






Příspěvek se zdravým jídlem číslo 2325637806537494

Cvičim a vařim, A cvičim a vařim. A tak se pěkně podělím o recepty.

Kuřecí v medovo-hořčičné omáčce a salát co dům dal s kefírovou zálivkou
Kuře:

  • Jedno kuřecí prso
  • lžička hořčice
  • lžička medu
  • citrónová šťáva
  • pepř, sůl
Salát:
  • čínské zelí
  • libovolná zelenina
  • tři lžíze odtučněného kefírového mléka
  • provensálské koření
  • pepř
  • citrónová šťáva
Kuře den předem NAKLEPEME, potřeme medem a hořčicí, zalijeme polovinou hrnku vody s citrónovou šťávou, oslíme, opepříme a necháme naložené. Smažíme, dokud to neni vono. U salátu není co komentovat :)

veganská "řapíkatá" polévka, co vypadá jako přesnídávka

  • Půl velké cibule na jemno
  • dvě mrkve
  • svazek řapíkatého celeru
  • dva stroužky česneku (nebo míň, podle toho, kolik dáte mrkve)
  • sůl, pepř, zelennový bujón
  • špetka rozmarýnu
  • bazalka
Osmahneme cibulku, zalijeme vodu, přidáme bujón, zeleninu vaříme do změknutí, rozmixujeme, dokořeníme a pak si s tím dělejte co chcete, ale já jí snědla.


A na závěr bez receptu: důkaz mé oddanosti vůči cottage sýru


8. 7. 2012

Jak řešit smrad

Poslední dny si přeju být akvabela. Akvabely mají skvělé povolání. Jsou často ve vodě, tudíž jim není horko. A potom, a to hlavně, mají kolíčky na nose. Takže nejen, že jim není horko, hlavně nic necítí. To je prostě skvělý. Taky závidím alergikům, protože mají věčně ucpaný nosy. Závidím lidem po plastice nosu, kteří mají obě nosní dírky zacpané obrovskými kusy vaty. Protože, víte co? Lidi smrdí.
Strašně, intenzivně, vytrvale smrdí. Smrdí v tramvaji, smrdí v autobuse, smrdí na koupališti, v práci, smrdí i v restauraci, ve frontě v obchodě, smrdí na ulici a smrdí určitě i u sebe doma, ale to je mi jedno, protože nejsem masochista, abych lezla do bytu někoho, kdo smrdí. Doma ať si smrdí jak chtějí, pokud zrovna nebydlí vedle mě a hodně nevětrá.
Vyvstává tady otázka, která se mi honí hlavou už od chvíle, kdy začalo léto a s ním i vedro a přítomnost lidského puchu se rozšířila jako pandemie po celém městě, ne-li státě. Proč je těch smrdících lidí tolik? To, že se zvedla teplota a tím přirozeně i produkce lidského potu a rychlost šíření smradů vzduchem, přece nijak nesouvisí s tím, že každý den potkáte desítky, stovky, snad tisíce rozličně páchnoucích lidí s obrovskými mokrými koláči v podpaží.
Jak je to dlouho, co byl vynalezen deodorant? Jak je to dlouho, co spatřil světlo světa antiperspirant? Dlouho. Už několik desítek let máme, lidé drazí, možnost nesmrdět. Můžeme jít do obchodu, (kdo by si nebyl jist do jakého, poradím, že obvykle je to drogerie) a zakoupit si za směšný či méně směšný peníz , sprej, nebo jinou formu onoho zázračného produktu, který nás poměrně jednoduše a na dobu dostatečně zbaví tělesného zápachu.
Vzhledem k tomu, že spousta spoluobčanů se o této vymoženosti stále ještě nedozvěděla a je tedy dobře možné, že si není zcela jista, jak tento výrobek  používat a nebo jak k němu přistupovat, cítím se povinna v dalších řádkách vytvořit krátkého průvodce k užití deodorantu či antiperspirantu, který by měl náhodnému návštěvníkovi tohoto blogu, a nebo přímo nováčku, který s antiperspiranty/deodoranty teprve začíná a vyhledal si tedy na internetu potřebné informace, tyto informace poskytnout, a tím přispět k celkově osvětě.
Tak tedy, pro začátek je nutné vědět, že deodoranty a antiperspiranty (dále jen DD a AP) jsou produkty zcela zdravotně nezávadné, dermatologicky testované a tedy zcela bezpečné. Zakoupit je lze nejen ve specializovaných prodejnách jako jsou drogerie, ale i v odděleních větších supermarketů, obvykle mezi kosmetikou. Existuje několik druhů, ale jejich četností se dnes zaobírat nebudu. V základě je třeba vědět, že se nanášeji na čistou, umytou kůži na místa, kde se člověk nejvíce potí. To obvykle znamená oblast podpaží, dolní část zad, či nohy, na které existují různorodé spreje. Návod jak užívat produkty je popsán níže:

1)Než odejdeme z domova a než si oblékneme čisté oblečení, naneseme deodorant na problematické místo, (zde užijeme příkladu podpaží)
2) Deodoranty mají různou dobu trvání a proto, jakmile začneme mít pocit, že se začínáme opět nadměrně pocit, nalezneme klidnou lokaci, produkt vyjmeme z místa, na které jsme ho uložili před odchodem a aplikaci zopakujeme.


Mimo produkty jako jsou DD a AP, lze tělesnému pachu zabránit i jinými způsoby. Mé tři nejoblíbenější jsou mytí těla a zubní hygiena, častá obměna zpoceného a jinak špinavého prádla a volba vhodné obuvi a antiperspirantu na nohy. Mluvme upřímně: I jinak neomylné autorce tohoto článku se občas stane, jsme jen lidé, že přijde domů a, nebudeme chodit horké kaše, jí smrdí nohy. Ale to není důvod k zoufalství! Celá situace jde rychle řešit prostým vložením končetin do teplé vody a aplikací malého množství mýdla či sprchového gelu s libovolnou vůní tento problém odstranit. Stejný postup funguje i na všechny další části těla.

Doufám, že můj článek se stane přínosným pro mnoho ztracených duší, které dosud bloudí našimi rozpálenými městy a vískami bez tolik potřebných informací. Prosím, nebojte se rozšiřovat osvětu mezi obyvatelstvo a v případě nejasností se na mě neostýchejte obrátit s dotazy na emailové adrese U_stink@seznam.cz

7. 7. 2012

Dizzy

Déšť, slunce, déšť, slunce, déšť....Je čas říct počasí : "Díky, že se snažíš nezapadnout do stereotypu, ale už toho bylo dost, kámo." Právě ležím v posteli a moc se nehýbu, protože když se pohnu, udělají se mi mžitky před očima. Kolem je bordel, v kuchyně hromada nádobí, koupelna vypadá jak po vodní bitvě a z koberce lezou cucky, čehož jsem si stihla laskavě povšimnout, když jsem se ještě před půl hodinou válela na zemi pokoušejíc se překonat sama sebe při dalším "Insanity session". Je mi blbě. Hodně blbě. Jediné, co jsme zvládla bylo spát, probudit se, uvařit si oběd a zase zalézt do postele. Miluju změny tlaku. Přeju příjemné letní bouřky.

dnešní (zatim jediná) světlá chvilka - oběd




6. 7. 2012

How the fuck is it July already?




tak dlouho jsme čekali, až jsme se dočkali. Prázdniny, vole. Plno času. Můžeme provozovat outdoorový sporty. Můžeme sedět ještě v jedenáct venku s vínem, aniž by nám byla kosa. Volejte sláva.


Snídaně u mý osobní malý "zahrady"





rodinné barvení vlasů (figurují z leva: sestra, sestra dvě)
dajrekšns
A prej že cvičení tě udělá sexy aneb makáme na postavě do plavek
Nízkorozpočtové vylepšování studentského bytu
zrůdná ovarová párty na oslavu konce zkouškovýho




4. 7. 2012

I eat because I can

Včera jsem šla spát s obrovskou chutí na steak a zelené fazolky a když jsem se probudila, pořád přetrvávala. Neptejte se mě proč, možná proto, že moje obvyklá spotřeba masa je téměř nulová. Nějak nejsem zvyklá z něj vařit. Vlastně mě to ani moc nebaví. na to mám babičku, jejíž pečené cokoliv mě pravidelně vynáší na vrchol blaha. Ovšem, potřeba byla nesnesitelná, tak jsem se v půl osmé ráno vystrojila, vybavila vkusnou taštičkou a vyrazila na nákup do světově oblíbeného obchodního domu, kde na všem záleží.
Jelikož moje znalosti ohledně kvality masa, stejně tak jako ohledně jeho přípravy jsou mizivé a do kapsy mám hluboko, od původně zamýšleného hovězího jsem skončila s obligátním kuřecím. A aby toho nebylo málo, kompromisy pokračovaly. Na fazolky jsem zapomněla ve chvíli, kdy jsem narazila na hrachové lusky. Pobrala jsem k tomu ještě červené papriky (když je to zlevněný, flákni to do košíku), projevila jsem hysterickou radost nad litrovou láhví odtučněného acidofilního mléka, které poslední dobou spotřebovávám po galonech a tím byl nákup úspěšně ukončen. Fascinují historka, co?
Abych šla přímo k věci, výsledný oběd byl prostě super, protože já jsem super a všechno ostatní je taky hrozně super.



Gordon Ramsay ani Pohlreich by mi to neschválili, ale mám ten dojem, že mi můžou ...

Vraž do toho:


  • jedno kuřecí prso nakrájené na nudličky
  • cca 5 čerstvých hrachových lusků
  • polovinu červené papriky(tvar si vyberte sami, udělejte si z ní třeba kosočtverce, je-li ctěná libost)
  • jednu jarní cibulku na kolečka
  • půl hrnku hnědé rýže (podle dosavadních zkušeností lepší než kterákoliv jiná)
  • lžičku plnotučné hořčice
  • koření podle chuti


Postup je snad naprosto jasný. Zprudka opečeme maso, v mém případě na sucho, neb olej došel, ale nemělo to žádný velký dopad) přidáme zeleninu, nakonec cibulku, přimícháme decentní množství hořčice a pokud jste stejně chytří jako já, necháte to všechno vystydnout, zatím co čekáte, než bude konečně hotová ta šíleně dlouho se vařící rýže.

Přeji hodně kulinářských úspěchů

3. 7. 2012

Pro Terrence


Dneska se ke mě po dlouhý době vrátil. Vypadá trochu jinak, kolem očí má pár vrásek a vlasy mu přerostly až po uši. Mít ve dvaceti letech imaginárního kamaráda? Proč ne? Mám ho ráda. Objeví se vždycky, když ho potřebuju, v práci si se mnou povídá a já se směju jeho vtipům, který jsou kupodivu vždycky vtipný, jako by věděl přesně, jak mě rozesmát. Když nemůžu spát, sedne si ke mě na postel a neslyšně konverzujeme. Když se mi chce brečet, nikdy se ke mě neobrací zády.
Takže, vítej zpátky. Dík. Seš fakt kámoš.

1. 7. 2012

Miss nejzdravější oběd ve fabrice

Hurá, letní brigáda! Hurá, vstávání v půl pátý ráno. Hurá, pokusy skloubit Insanity nutrition plan s osmihodinovou pracovní dobou!
Jestli mám osm hodin denně mejt kuchyňky do letadel a pak je balit na cestu v pekelně rozpálený výrobní hale, něco dobrýho si k tomu uvařim. A vypiju u toho nechutný množství vody. Pak se budu po hale producírovat v obtaženejch legínách, nechat se očumovat pěkným novým kplegou a tvářit se nesnesitelně nad věcí. Arbeit macht frei.