8. 4. 2012

Jak zničit Já


Vymalovat koupelnu a pověsit závěsy v kuchyni. Přidělat poličku na knihy a přešít si sukni a tričko na šaty. Obarvit si vlasy a vyfotit je, napsat recenzi na barvu a šampon na barvené vlasy. Přestat si sladit čaj a běhat každé ráno do obchodu jenom s kabátem nataženým přes pyžamo, ať už je jakékoliv počasí. Cvičit ochablé zádové svalsto, potkat nové lidi a přestat pít kávu. Změnit si barevné schéma v telefonu. Informovat tumblr.com o všem, co se přes den stane.
Všechno co je potřeba udělat pro přehlušení myšlení. Kompletního, dlouho pěstovaného systému sobě kladených otázek a sebou produkovaných odpovědí, k umrtvení sebereflexe, k zastavení dlouhodobě funčního procesu obtěžujícího uvažování.
Přečíst články o škodlivosti kravského mléka. Půjčit si knihu s tématikou vizuálního zobrazování a skutečně jí přečíst, půjčit si další o rozvoji tvůrčího psaní. Nalézt radost ve studiu fonetiky a fonologie, nafouknout pneumatiky u kola, vytrhat si obočí do nezvyklého tvaru, pořídit sourozencům trička s nápisem, upéct mrkvovou bábovku, na fotografiích se usmívat, nesouhlasit nahlas.
Den za dnem ubíhají jako narychlo sestříhaný film, v úsecích ne delších než pár sekund, problikávající jako chyby v pásce, posypané popelem nedbalého zaměstance prvorepublikového kina.
Mluvit nahlas. Nesledovat se v zrcadle. Přestat lhát o malých věcech. Porovnávat všechny své nové kresby s předchozími. Přerovnat obsah zásuvek psacího stolu. Vytvořit časový rozvrh úklidu pro sebe a spolubydlící. Pochopit, jak funguje wifi router. Neobtěžovat ostatní vlastními výkyvy nálad. Vyhýbat se lidem, kteří mi nemají co říct.
Útěk před námi samotnými, jak teriér honící se za špičkou svého ocasu, v nekonečných kruzích. Stále dopředu, pořád si dýchajíc na záda. V kolech rozšiřujících se do takové šířky, že nakonec ani nebude poznat, že chodíme stále dokola.
Nezapomínat chodit pravidelně k doktorovi. Čistit si zuby po každém černém čaji.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Máte na to názor, ne? Tak sem s ním.