23. 4. 2012

FAMU?

Scénáristika, Dramaturgie

Challenge accepted...
Zkusim a za půl roku se mi můžete smát a nebo mně utěšovat.

20. 4. 2012

Stěhování

Stěhuju svlj starý literární blog na blogger.com, je to mnohem praktičtější.
Některé práce už najdete na nové adrese:

http://devidiotopia.blogspot.com/

Kdo má zájem, subscribe. Ocením, když se ozve nějaký autor poezie, nebo prózy, prostě někdo, kdo píše.

18. 4. 2012

V čekárně

Dnes si v pořadu: Základy lidského chování pro mimoně vodjinud  vysvětlíme, jak přežít návštěvu lékaře. Nebudeme tedy marnit krátký pozemský čas a přejdeme rovnou k tématu.
Ordinace praktického lékaře je místo, kam se lidé scházejí, protože mají nějaký problém. Nejčastěji zdravotní, ale velmi často také osobní, který potřebují nějak ventilovat. Důležité je, že je to problém, což udělá z těch několika desítek minut, v horším případě hodin u lékaře strávených peklo na zemi.
Pro začátek je nutno zdůraznit, že lidé v čekárně jsou nepřátelé. Pokud pocházíte z planety, kde je nepříjemné tvory možno na místě zneškodnit či dokonce zcela fyzicky odstranit, budu vám muset s politováním oznámit, že na Zemi se toto chování posuzuje jako zcela nepřípustné a zároveň bych vám ráda poradila, abyste se vrátili, odkud jste přišli, protože vám tam bude mnohem lépe.
Nicméně, zpět k tématu: Jak už bylo zmíněno výše, osoby v čekárně, jsou všechny proti vám a budou se vám snažit znepříjemňovat život jak jen to jde, hlavně pokud jste přišli před nimi, tudíž máte právo na dřívější vstup do ordinace. Tedy alespoň vám to tak připadá logické. Nikoliv jim.
Každý, kdo přijde do čekárny po vás se bude snažit dostat se do ordinace před vámi. Lidé si dokáží vymyslet mnoho důvodů, proč vám odepřít možnost prožít návštěvu doktora v klidu a pokud možno v co nejkratším časovém úseku.
Budou tvrdit, že mají mnohem větší bolest hlavy než vy, že jsou jenom s tady tím papírem, že jim akutně teče z nosu, že mají venku uvázaného psa a nebo dokonce kočárek s miminkem (ano, opravdu) a nebo budou kýchat  a smrkat a vypadat na umření. Má rada zní: nevěřte jim.
Žádné slitování. Nikoho nebolí hlava tolik, aby nemohl ještě dvacet minut počkat. Nikdo nenechává kočárek s dítětem před budovou a pokud ano, dobře jim tak, nechť chytnou v čekárně černý mor a zhynou, míříc přímo do pekla pro krkavčí matky. A lidé, kteří kašlou a smrkají jsou simulanti a nebo mají nějakou strašnou nemoc a stejně už dlouho nevydrží, nabídněte jim tedy vlídně možnost jít se ven proběhnout a užívat zbytku života, dříve než přijde jejich hodinka. A lidem "jájsemtujenompropotvrzení" už nevěřte vůbec. Zní to sice nevinně, ale jeden by nevěřil, jak dlouho trvá takové potvrzení vydat. Obrňte se do neprůstřelného chladu a nelidskosti a nikoho nelitujte, nikoho před sebe nepouštějte. Luštěte si křížovku, čtete články o tom, jaký životní kolaps zrovna teď zrovna prožívá Iveta Bartošová a odhodlaně vstávejte hned ve chvíli, kdy na vás přijde řada. Představujte si, že jste ledoborec a při cestě ke dveřím se nedívejte ani napravo, ani na nalevo, ani na pána se zeleným obličejem, ani na potícího se dědečka, a pokud se taková situace naskytne, už vůbec ne na paní s krvavým kapesníkem před ústy. Doplujte do ordinace a buďte rádi, že jste rádi.
Pokud už jste se dostali k tomuto bodu, máte skoro vyhráno. Říkám skoro, protože přímo v ordinace přichází další problém a to jsou dveře. Velmi tenké, zvuky propouštějící dveře. Ještě jsem nebyla u lékaře, který by nesídlil za dveřmi a stěnou podobnou materiálem a často i vzhledem kartonu a pokud se někdy k takovému dostanu, (v mých představách by se tato ideální ordinace měla nacházet ve starém hradě s tlustými kamennými zdmi a měla by mít dlouhou chodbu, kterou se z čekárny jde do ordinace) asi radostí povyskočím a pak pěkně nahlas řeknu něco jako :"MÁM VELMI ZAHLENĚNÝ KRK, PROČ SE MĚ VELMI NAHLAS NEZEPTÁTE, JAKOU MÁ MŮJ HLEN BARVU!"
Z toho vyplývá, že mluvit byste měli potichu a diskrétně a doufat, že vaše volba hlasitosti přiměje k podobnému způsobu řeči i vaší lékařku nebo lékaře. Pak už jen v podobně chladném a  profesionálním duchu prožijte prohlídku, nechte si napsat cokoliv vám pomůže a rychle odejděte. Zdravte hlasitě a triumfálně.
Přeji vám noho úspěchů a silné stěny.

16. 4. 2012

Time to grow up

Drazí čtenáři, drahé čtenářky...

Po dvou měsících strávených u blogu a jak mi došlo, také po dvou měsících překrývání svých osobních problémů myšlenkami na jídlo jsem se rozhodla, že se seberu ze židle a začnu se sebou něco dělat. Hlavně začnu pracovat na tom, abych byla vůbec schopná něco se sebou dělat. Nemyslím si, že hodně osobní informace patří na blog tohoto charakteru, takže se nebudu rozepisovat o tom, o co jde, nicméně, ode dneška končím s denními veganskými příspěvky a vracím se ke způsobu stravování sice zdravému, ale trochu méně extrémnímu, což jak doufám ponechá víc prostoru myšlenkám na momentálně důležitější věci, čímž samozřejmě nechci říct, že odvrhuji celou myšlenku veganství jakožto pozitivního vlivu na lidské tělo (recepty budou dál, početné davy fanoušků můžou zůstat klidné) a budu vás informovat spíš o průběhu věcí každodenních, stejně jako tomu bylo před vegan érou a érami dalšími.
Držte palce, ať se zadaří, žijte pokud možno bez mlíka, jezte zeleninu, dodržujte pitný režim, choďte brzo spát. A nezanedbávejte svůj spirituální život.


vaše v úctě oddaná

Jull


p.s: Keep ya posted







15. 4. 2012

Farmářské trhy

Myslím, že trend nevycházet s lidmi je v době popubertální už pasé. Nicméně, mně pocit nenávisti vůči lidskému pokolení se mě často drží zuby nehty, a to vůbec ne proto, abych působila zajímavě a rebelantsky, ale převážně proto, že mi velká spousta lidi často připadá jako stádo pitomých, samostatně neuvažujících zvířátek a příliš mi tak připomínají sebe samu.
Na druhou stranu, existují důvody, proč lidi milovat v jejich podstatě a různorodosti. Jedním z takových důvodů je třeba to, že ráno svítí slunce a my jsme se všichni ocitli na místě, kde se prodává spousta jídla.
Nevím proč, ale v oparu přítomné vůně zeleniny, sazenic bylinek, chleba a domácích sýrů se z věčně nenávistných spoluobčanů stávají soudruzi, ruku v ruce směřující za vyšším cílem a to jest masová spotřeba bio produktů.
Pán se stánkem s jakýmsi stromoobjímačským jídlem mi prodal výtečnou bramborovo-kokosový bochánek s kari, sice mi málem z roztržitosti vrátil špatně, ale pak mi, aby to napravil, polil celou věc dvojnásobným množstvím čatní, které mi pak sice neudělalo úplně dobře na sobotní povečírkový žaludek, ale musím uznat, že to od něj bylo milé. Stejně tak jako od něj bylo milé vymyslet pravděpodobně nejlepší ovesnou kávu, která kdy spatřila světlo světa a prodávat jí za roztomilých 20 kč za šálek.
Dalším projevem zvláštní lidské a nečeské ochoty byla dáma u stánku s bylinkami, která načechrala salát v truhlíku, prý aby se mi lépe fotil a následně, když její stánek nesplnil má očekávání, poslala mě bezelstně ke konkurenci a ještě mě vybavila receptem na těstoviny s oreganem, jehož sazeničku jsem jako novopečená matka hrdě třímala v levé ruce, zatímco pravou jsem balancovala s foťákem.
Takže já jdu ucucávat zbytek jablečného moštu, zalít svoje miminko Dobromysl a přehodnocovat vztah k obchodníkům.













13. 4. 2012

Wannabe kokosky

Chtěla jsem, aby to byly kuličky, ale moc se rozpadaly, tak jsem je prostě uplácala v dlani, hodila na plech a posypala sezamem. A ty připálené kraje taky nejsou nejhorší :)

  • Hrnek kokosu
  • jakákoliv náhražka mléka, nebo jenom voda
  • lžíce cukru
  • lžíce melasy
  • 1 čokoládový pudink
  • sezamová semínka na posypání
  • rybízová, nebo jakákoliv jiná marmeláda
všechno krom marmelády a semínek smícháme v míse, v dlaních vytvoříme jakékoliv tvary, dáme na plech vyložený pečícím papírem, posypeme sezamem a pečeme cca 20 minut na 200 stupňů. 








12. 4. 2012

Kvikenýzy bramborová kaše

Sami doma, chuť na bramborovou kaši, mlíko je zakázáno a  jediná náhražka v domě je kokosový v prášku? Hm, challenge accepted. Je to jednoduchý:

Kaši uděláme úplně stejně jako obvykle, jen jí mixujeme zalitou teplým kokos milk.. Zeleninová směs je samozřejmě možná v jakékoliv variaci, ale doporučuju HODNĚ cibule. Já to všechno z hecu zalila zbylým čajem na nervy (obsahuje hodně meduňky) a zkombinovala to s kari, takže to zajímavě voní a ještě zajímavěji chutná. V kombinaci s mírně kokosovým nádechem kaše vznikl opravdu nebvyklý oběd hotový asi tak za půl hodiny.

Doporučuju vyzkoušet.
A užijte si mytí mixéru...




11. 4. 2012

Táhli táhli, nevytáhli...

Sťouchané brambory s cibulí a špenátem, červená řepa pečená s okurkou a česnekem....To snad mluví za vše, ne? Návod k pěstování této plodiny ve videu níže.¨








10. 4. 2012

Oslazená sója

Every meal you make,
every meat you fake
every glass you brake
every bite you take
I'll be be blogging you

Jakkoliv je moje vznikající závislost na fotografování podivná, musím říct, že si jí dost užívám.
A taky si v novém bytě pletu sůl s cukrem, takže jsem tuhle zeleninovo-sójovou směs dneska osladila, nalila do ní pro jistotu ještě trochu melasy (ať jsme zdraví), čímž se sladká chuť stala skutečně roztomile prioritní. Takže nasypat do pánve velké množství kari, papriky a samozřejmě soli byla jediná možnost, jak celou záležitost zachránit. Musím říct, že někdy nezdařené experimenty končí překvapivě dobře a tak tomu bylo i dneska. Výsledná nasládlá chuť byla všechno, jenom ne tradiční. Tomu se říká mít z p****e kliku.

  • dvě "kostičky" čínských nudlí (já použila špenátové)
  • sójové nudličky
  • velká cibule
  • kukuřice
  • sezamová semínka
  • kokos
  • půlka zeleninového bujónu, kari, sladká paprika, lžíce cukru, melasa

    Cibuli osmahneme na troše oleje, přidáme zeleninu a sóju uvařenou v zeleninovém bujónu, zasypeme cukrem a kokosem, přidáme melasu, všechno promícháme, necháme sóju zhnědnout, přidáme koření a sůl, přimícháme uvařené nudle. Podáváme zasypané sezamovým semínkem.


Oatmania - Overoating

Má závislost dosáhla bodu, kdy nepřežiju den bez ovesné kaše. A tak jsme si v návaznosti na to nedávno přinesli domů veliké balení vloček z makra a já fotím a fotím. A jím, a jím... A podezřele nabírám na váze...
Všechny níže vyfocené kaše logicky obsahují ovesné vločky. Základem je kokos milk z prášku. Slazeno buď třtinovým cukrem, melasou a nebo ovocem, jako třeba u banánové. Ostatní přísady jsou v popiscích fotek. Stay oatmealed.

banánová se skořicí


s mangem a hrozinkami


kokosová se stouhanou čokoládou
s ostružinami, skořicí a sezamovým semínkem

Family Easter

aneb jak všechny nasrat nepřetržitým focením









9. 4. 2012

My hair! My beautiful hair!

Vegani a veganky, povězte mi...
Proč mám najednou tak hnusný vlasy? Nevím, jak je to možný, ale z mých původně silných vlasů mi najednou zbyla jakási matná koudel v konzistenci i barvě slámy. Kdyby s tím měl někdo zkušenost, raďte.



8. 4. 2012

Veg style Kolaudačka

O tom kdo přišel a co se dělalo nikdo nepotřebuje nic vědět, tudíž hurá rovnou  k jídlu.


veg nákup
 Špenátové placky (na 20 placek)

  • 3/4 kila žitné mouky
  • půl hrnku drceného špenátu
  • dvě lžičky soli

    Všechno smícháme, zalijeme vodou než vznikne dostatečně vláčná hmota, dobře propracujeme, necháme půl hodiny odležet v lednici a pečeme na suché pánvi.

hatláma patláma paprťála

mexické fazole se špenátovou plackou

  • přes noc namočené červené fazole (možství odhadněte)
  • jedna velká cibule
  • dva rajčatové protlaky
  • 10 cherry rajčátek
  • kukuřice
  • červená paprika
  • drcený rozmarýn, sůl, pepř, sladká paprika
smíchat, vařit ;)

obžerství
Fazolový dip k plackám
  • hrstka fazolí
  • sezamová semínka
  • tři stroužky česneku
  • čerstvý strouhaný zázvor
  • lžička mleté papriky 
  • sůl, pepř

fazolový dip
 dezert: Ostružinový crumble (inspirováno "U zhulené hlavy")


Jak zničit Já


Vymalovat koupelnu a pověsit závěsy v kuchyni. Přidělat poličku na knihy a přešít si sukni a tričko na šaty. Obarvit si vlasy a vyfotit je, napsat recenzi na barvu a šampon na barvené vlasy. Přestat si sladit čaj a běhat každé ráno do obchodu jenom s kabátem nataženým přes pyžamo, ať už je jakékoliv počasí. Cvičit ochablé zádové svalsto, potkat nové lidi a přestat pít kávu. Změnit si barevné schéma v telefonu. Informovat tumblr.com o všem, co se přes den stane.
Všechno co je potřeba udělat pro přehlušení myšlení. Kompletního, dlouho pěstovaného systému sobě kladených otázek a sebou produkovaných odpovědí, k umrtvení sebereflexe, k zastavení dlouhodobě funčního procesu obtěžujícího uvažování.
Přečíst články o škodlivosti kravského mléka. Půjčit si knihu s tématikou vizuálního zobrazování a skutečně jí přečíst, půjčit si další o rozvoji tvůrčího psaní. Nalézt radost ve studiu fonetiky a fonologie, nafouknout pneumatiky u kola, vytrhat si obočí do nezvyklého tvaru, pořídit sourozencům trička s nápisem, upéct mrkvovou bábovku, na fotografiích se usmívat, nesouhlasit nahlas.
Den za dnem ubíhají jako narychlo sestříhaný film, v úsecích ne delších než pár sekund, problikávající jako chyby v pásce, posypané popelem nedbalého zaměstance prvorepublikového kina.
Mluvit nahlas. Nesledovat se v zrcadle. Přestat lhát o malých věcech. Porovnávat všechny své nové kresby s předchozími. Přerovnat obsah zásuvek psacího stolu. Vytvořit časový rozvrh úklidu pro sebe a spolubydlící. Pochopit, jak funguje wifi router. Neobtěžovat ostatní vlastními výkyvy nálad. Vyhýbat se lidem, kteří mi nemají co říct.
Útěk před námi samotnými, jak teriér honící se za špičkou svého ocasu, v nekonečných kruzích. Stále dopředu, pořád si dýchajíc na záda. V kolech rozšiřujících se do takové šířky, že nakonec ani nebude poznat, že chodíme stále dokola.
Nezapomínat chodit pravidelně k doktorovi. Čistit si zuby po každém černém čaji.

7. 4. 2012

BBQ

"A v sobotu přijďte k nám na grilovačku."
"Ok, super."

Oh, shit. Takže, co to "my vegani" vlastně vkládáme na gril, pokud se ne bám zrovna nechce trácet za tofu, tempeh a podobně? Vyřešila jsem to bramboráky, které vypadaly a chutnaly dobře, když jsem doma jeden zkoušela udělat na pánvi. Nikterak ovšem po vložení v alobalu na gril. To připomínaly spíš něco už předtráveného, což zbytek veskrze masožravých účastníků párty nezapomělo podotknout. Jediný bod si dávám za to, že nehledě na konzistenci, chuť byla stále dobrá. A taky mě pak napadlo půjčit si pánvičku, takže další plus mi přibývá za pružné myšlení a výsledný smažený produkt už mnohem reprezentativnějších tvarů.
A hlavně, společnost byla zábavná, takže na bramboráky připečené k alobalu ani na další veganský fail ohledně zeleniny, co se nedopekla, nikdo nemyslel. Až na průběžné narážky některých přítomných na všechno co se zeleniny týče, což se s ohledem na humorný nádech celé situace dá považovat za pozitivní.
Jo, a kdo vůbec říká, že chleba s hořčicí a cibulí není super jídlo? Lidstvo by se na to mělo rozvzpomenout.

Brambobrokolicáky (simple as hell)
  • 2 větší brambory - nastrouhat
  • kus brokolice (podle chuti) - na jemno
  • sůl, pepř, paprika
  • 4 stroužky česneku - rozmačkat
  • půl hrnku mouky
  • jo, a ještě půlka cibule...





Pes, kterého zajímá jídlo už jenom proto, že je to jídlo a je mu fuk, že je veganský.





6. 4. 2012

Oatmania

Ovesno-kokosové sušenky podivuhodných tvarů


  • Půl hrnku vloček
  • 3/4 hrnku kokosu
  • půl hrnku žitné mouky
  • 3 lžíce třtinového cukru 
  • 1/3 čokolády na vaření 
  • hrstka hrozinek
  • hrnek kokosového mléka z prášku
  • skořice


smíchat, péct 20 minut na 180 stupňů




Blogilates....

TOHLE je to nestrašnější, nejbrutálněší, nejšílenější video co jsem měla tu čest vidět za celou mou internetovou historii. Hlavně proto, že jsem se ho snažila napodobovat. Zatím co se ta paní usmívala a povzbudivě na mě mluvila, já jsem se pokoušela donutit svoje zimní zásoby tuku pohybovat se. Když mi po prvním dílu, úplně zničené a potící a se svalovým třasem došlo, že následuje ještě druhá část, nevěřila jsem vlastním očím. A po dobu trvání druhého videa už jsem se spíš tak bezmocně válela jako vyvržená velryba, než abych pořádně cvičila. Nicméně, snaha se mi upřít nedá.
Není nad to udělat něco pro své zdraví, že? Zítra ráno se na tu stránku vrátím a slibuju, že tentokrát na sebe budu mnohem tvrdší, nedbaje na roztomilý hlas té vyskákané paní. Přeju vám všem příjemnou plavkovou sezónu.



5. 4. 2012

Back to the kitchen, Jull...

Velikonoční prázdniny začaly tím, že obě moje spolubydlící odjely směr domov a já zůstala v bytě sama, řídíce se svou nově vytvořenou sváteční pranostikou :

Na zelený čtvrtek se v posteli válej,
na všechno ostatní z vysoka k*lej.
Což mi vydrželo pozoruhodně dlouhou dobu, padla u toho celá hořká čokoláda, kopa zeleniny a nevídané množství čaje. Ovšem, nic netrvá věčně a po několika dílech "wife swap - UK version" mě to vymrštilo z postele a přes den nahromaděná energie se začala nořit na povrch. (doufám, že z místa, kam se mi obvykle ukládá tuk z té čokolády). Asi tak v šest hodin večer. Krom přebytku energie se dostavil další pocit. A to potřeba organizovat, uklízet, zútulňovat a vylepšovat. Zkrátka řečeno, připravit potenciální mláďátkům hnízdo. Máme tady asi definitivní jaro...
 Jestli by člověka mělo něco těšit na tom, že je čerstvě přestěhovaný, tak je to každopádně fakt, že má všechno ve svých rukou a že si může s nově získaným prostorem udělat co chce. Já to tedy tak každopádně mám. Doufám, že proto mají pochopení i mí noví sousedi, protože poskakování v půl desáté večer kolem linky a lomození s hrnci a pánvemi za účelem srovnání všeho uvnitř do dokonalé logické harmonie, to asi není v seznamu vlastností, které by měl mít každý správný soused. Stejně tak pokud se to všechno odehrává za zvuku orchestru Glena Millera. (Můžeme doufat, že po této masáži budou sousedové příkladně in the mood a nikdo mi nebude hystericky bušit na dveře, jedině snad že by se chtěli přidat k mé soukromé retro párty)
Když jsme se tak uprostřed toho všeho přistihla, že na sobě mám zástěrku a žehlím ubrus a prostírání, přišlo mi na mysl, co by tak asi řekla má matka, kdyby mě v téhle situaci spatřila. Můj osobní tip je, že pravděpodobně nic, protože by buď hýkala smíchy a nebo by to s ní rovnou šlehlo.
A tak tedy, přes veškerou mou neschopnost ne-li neúctu k domácím pracem je naše nová kuchyně bez poskvrnky, dokonale zorganizována, má na stěnách nové obrázky, na stole rozkošný ubrus a voní po vanilce.
Kdyby někdo věděl o proplešatělém mužíčkovi s dobrosrdečnýma očima a velmi šovinistickým přítupem k manželce, sem s ním. Ale rychle, než dokončím fázi ženy v domácnosti upečením dokonalé bábovky a názor na žehlení ubrusů mě nadobro přejde.

hoem made ovesná kaše z kokos milk s jablky, přelitá melasou

4. 4. 2012

Bizzar Bazaar

Má první návštěva  Bizzar Bazaaru předčila veškerá moje očekávání.
Z toho, co jsme se předtím dozvěděla od známých, kteří byli tak chytří a nečekali čtyři ročníky, než se tam konečně vypravili jsem vyrozuměla, že jde o akci, kde mladí designeři, umělci, (prostě kdokoliv, co něco umí a vytváří) prodávají svoje výtvory, jako je bižuterie, placky, oblečení a další vrcholně estetickou sebranku. Když jsem tedy dnes odpoledne vrážela, čekala jsem, že ceny tomu budou odpovídat, tudíž že asi vzhledem ke svojí momentální finanční situaci bude všechno co si odnesu pár fotek. Nikdo si za hodiny piplavé ruční práce totiž logicky nenechá zaplatit pakatel, ať ho ona činnost jakkoliv baví. Ale to, že si odnesu boty za třicet korun jsem vážně nečekala. A to, že téměř propuknu v pláč, když budu muset opustit kožené ošoupané Levisky nevíddané krásy za 70 kč, protože mi budou malé, to jsem taky nečekala.
Celá akce se koná v prostorách jedné plzeňské vlakové zastávky, jižního předměstí, takže po našem prostě "na Jižáku", což je veliká dvoupatrová budova, v určitých místech už silně zchátralá. Dovedete si tedy asi představit, jakou atmosféru mají stánky s obnošeným oblečením, šperky a dalšími originálními kousky, když je narvete do starého nádraží, vpustíte mezi ně haldu netradičně vyhlížejících dětí, pustíte fajn hudbu a ke všemu dodáte koutek s levným občerstvením. Zkráceně vzato - blešák pěkně pod střechou a k tomu pod střechou oprýskanou.
Dál už za mně budou mluvit fotky. (jejichž kvalitu je třeba omluvit, nějak jsem nečekala tak málo světla a blesk mě trochu odpuzuje)



hrabárna

spodní patro budovy Jižáku

indická rajčatová polévka ze stánku bistra Satyr :)
dneska v noci kvůli nim neusnu

schody mnohdy lepší než regál v obchoďáku







facebook stránka TADY