1. 3. 2012

Milujte se a množte se

V určitém bodě se člověk přistihne, že většinu svého času tráví hleděním přes hlavy spolužáků z oken univerzitních budov a místo naděje na brzký konec ho naplní pouze pusté zoufalství. Je jaro a jsme vlastně zoufalí. Šílení z  toho přicházejícího něčeho co se nám lepí na paty a řve abychom něco udělali. A tak začneme pobíhat kolem a něco dělat. Někteří z nás si obarví vlasy na fialovo. Někteří se přihlásí na kurzy italštiny. Někdo odcestuje do Grónska a založí tam rodinu. A ten zbytek se potlouká po rodné hroudě a jako by nevěděl co s energií náhle přijatou, nevyloučenou a svým způsobem nevyloučitelnou. A tak se párujeme, vodíme za ruce, líbáme a souložíme. A někteří sedí doma a píšou dlouhé články na blogy.
Jako by bylo na světě najednou jenom krásně. Každý pohled z výloh kaváren v úplně novém světle, každá nová blbá lavička je trůn, nedejbože až začnou rašit poupata. Co se stane? Budeme se vrhat na ulicích po náhodných kolemjdoucích a s nepříčetným úsměvem nejen na rtech, ale i v očích budeme se družit až k smrti v křečovité extázi? Čím jsem starší, tím jako by mě každé nové roční období naplňovalo podvědomou hrůzou z neodvratné cesty ke smrti. Už nám nezbejvá moc času. Je jaro. Staňme se lepšími lidmi...
What the hell is happening....

2 komentáře:

Máte na to názor, ne? Tak sem s ním.