8. 3. 2012

Co jste věděli, ale pořád tomu nevěříte

Dneska je to patnáctý den co jsem na veganské stravě a výsledky jsou pořád pozitivní. Loňské léto, kdy jsem na stejné "dietě" vydržela jenom týden, reagovalo moje tělo na změnu jídelníčku velmi podobně. A to veskrze pozitivně. Teď, když jsem se dostala za delší časový úsek než jsou dva týdny, ráda bych zopakovala některá fakta, která padla už v létě. Několik věcí se totiž nezměnilo.
Zaprvé, hubnu. Je to asi tím, že jsem byla zvyklá sníst všechno, co se kolem mě nalézalo a to teď nemůžu, protože ve většině případů je v onom produktu něco živočišného.
Zadruhé, nejsem unavená a nebolí mě hlava. Protože jsem si krom dodržování veganství přikázala dodržovat pitný režim. A tak bych mohla pokračovat pořád dál.
Situace je opravdu stejná jako v létě. Je to způsobeno úplně jednoduchými faktory. Jakmile totiž začnete limitovat to co jíte jasně danými pravidly a slušně řečeno, nejste z těch duchem prostých, brzy vám dojde, že to, co jste do sebe doteď cpali horem dolem je ve velkém procentu "crap" a "junk food". U chudých studentů a   neuvažujících mimibazarových kuchařek krmících svoje děti párky se strouhankou to platí několikonásobně.
Shrňme si to tedy do několika bodů. Všude, v časopisech, na internetu, na kafi, na billboardech vám někdo bude vnucovat základní pravidla, která byste měli dodržovat abyste zhubli, cítili si dobře... cokoliv. Opakují se tak často a v tolika médiích, že člověk tíhne k tomu je ignorovat, což je pochopitelné. Kdybych se čas od času nezbláznila a nepokoušela, co všechno vydržím, ignorovala bych je taky. Ale protože jsem na sobě zkusila a zjistila pár věcí, ráda bych vám ta samá fakta vnutila ještě jednou, z pohledu laika.

Bilý cukr : a cukr celkově
               
Zakázat si bílý cukr je jednoznačně dobrá volba. Lidově řečeno, nemá smysl ho do sebe cpát, protože chemickým procesem kterým je vyráběný z něj stejně vyprchají všechny prospěšné látky a zbyde jenom sladká chuť. Co se týče mě osobně, obyvykle do sebe cukru dostanu nejvíc v čaji a v kávě. Pro tyhle případy doporučuju zakoupit cukr třtinový, nikoliv dobarvený a zároveň se učit nesladit a nebo sladit málo. Dobrý čaj obvykle stejně cukrem zničíte a v prospěšnost kávy celkově moc nevěřím.
Dál bych pobídla k úplnému vynechání slazencýh jogurtů (které já teď stejně nemůžu, k mléku se ještě dostanu)
Jednou z překážek ohledně cukru je pečení. Hrnečkový recept na bábovku zná každý, takže vám asi dochází, kolik cukru do sebe nasypete, pokud jste velkým fandou domácích buchet. Mimo jiné se většinou pečou z bílé  mouky která funguje prakticky jako jeden obrovský a co se živin zbytečný špunt. Vlákninu seženete i jinde než mouce.

Pokud někdo nevěří, že péct sladké se dá i bez hromady cukru, mrkněte sem

V návaznosti na cukr se logicky dostávám ke slazeným nápojům 

Abych byla upřímná, k cukru chovám z pochopitelných důvodů sentimentální vztah a když na to přijde, stává se ze mě pudy rvaný šílenec vytrhávající zásuvky kuchyňské linky pátraje po sebemenším kousku čokolády. Ale jakkoliv velkým příznivcem Kofoly a Viney jsem, stále považuju pití slazených nápojů za zcestné. Primárně neexistuje žádný důvod, proč bychom měli do čisté vody, za kterou by leckde zabíjeli, sypat hromady cukru, pak ten cukr "zjemňovat" kyselinami a všechno to sebe lít. Tak to nedělejte. Radši si zajděte na pivo nebo na víno. Nejsem si jistá, ale mám dojem, že mají míň kalorií, obojí je vyrobené z přírodních surovin a v přiměřeném množství je vám po nich děsně príma, což se o kole říct nedá.

Bílá mouka: Dobrá tak na to, aby jste si z ní občas udělali zavářku nebo nudličky do polívky. Zjednodušeně řečeno, je to podobné jako s bílým cukrem. Dostanete s ní do sebe sice dost bílkovin, ale ty si nažeňte jinde. Podstatné je to, že bílá mouka je vyráběna ze středové části obilného zrnka, které je po oloupání zbaveno v podstatě veškerých prospěšných látek. Pokud dobře chápu, bílkoviny v něm obsažené sice zpomalují trávení a stabilizují krevní cukr, ale mimo ně obsahuje mouka taky hromadu škrobu, která vám vystaví ve střevech Berlínskou zeď. Je tedy nasnadě, že je mi mnohem líp, když se necpu rohlíkama.

Luštěniny: Go, čočka! Go, fazole! Tady je třeba uvědomit si, že čočka na kyselo není jediný způsob jak využít luštěniny, trochu se oklepat z traumat způsobených školní jídelnou a popustit trochu uzdu kuchařské fantazii. Nejen, že při kreativním použití dobře chutnají, ale moc nestojí a zasytí na dlouhou dobu. Jo... a kdžy máte školu od půl desátý do čtvrt na devět, dají se jíst i studený.

Voda!:  To doufám komentář nepotřebuje.

Mléko: Ok. Nevěřím sama sobě, že to říkám, ale mlíko asi neni dobrý. Teze o tom, že je určeno pro lidi ale pro telata a tudíž by ho lidé neměli vůbec pít mi sice připadá trochu přehnaná, ale jednoznačně souhlasím s tím, že dnešní společnost je "přemlékovaná". Jogurty, sušená syrovátka, smetana, čokoláda... Nejsem proti, ale každopádně nejsem pro požívání mlíka na denní bází. Jsou to zatím dva týdny a nebudu se k tomu radši víc vyjadřovat. Uvidíme později.

Zelenina: jestli mi ještě jednou někdo řekne, že nejí zeleninu, spolčím se s jamiem Oliverem a začnu mezinárodní kampaň s názvem "Ten hrášek dojíš a nebo nejdeš od stolu."

Eat your vegetables even if it looks like cat vomit.


Když to tak po sobě čtu, překvapuju sama sebe, jak moc kriticky to celé zní. Že by se nemoc "Jsem víc než vy" přenášela sledováním dokumentů a čtením složení chleba? Tak si to neberte osobně ;)

Uvidíme, jak mi to půjde dál.

2 komentáře:

  1. hezky sepsáno :) moukou ani bílým cukrem se necpu ( až na Milku - ta kravička je potvora a pořád na mě volá ze skříně:D), a když vidím lidi v Bille tlačící před sebou vozík plný dvoulitrovek coly, je mi z toho zle:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. moje řeč, když už na to přišlo, zrovna chystám článek o těch neuvěřitelnejch směskách, co si lidi obvykle vykládají na pás u pokladny

      Vymazat

Máte na to názor, ne? Tak sem s ním.