25. 2. 2012

Red allert

Znáte ten pocit, kdy zima už je skoro u konce, vy sedíte doma a jste vysušení, popraskaní, že by vás nedala dohromady ani Neutrogena, na různých místech těla vašeho se objevily doma vydřepěné, Vánocemi podpořené tukové polštáře a venku už začíná být pomalu dostatečně žitelno na to, abyste mohli vyrazit ven a konečně žít a dýchat beze strachu, že by se při každém nádechu mohly k sobě přimrznout stěny plic, nebo že na vás ze střechy dopadne obrovský kus ledu a ukončí tak vaše mrzké zmrzlé živoření? Znáte tu chvíli, kdy za oknem vysvitne slunce, dopadne na vás skrz sklo a přesto, že nemá skoro žádnou sílu si najednou připadáte, že je třeba nahodit plavky a zapíchnout si do drinku deštníček? Zažili jste někdy šílenou touhu vyběhnout na zahradu, zasadit květinu a každý den kolem ní ve slaměném kloboučku a malým kropáčkem rozverně poskakovat a při jejím růstu sledovat znaky přicházejícího jara? Bez ohledu na váš osobní pohled na kropáčky a slamáčky, přiznejte, že znáte. Všichni ho známe. A na mě se v rámci toho všeho vrhla touha po červené.

Chci červené šaty. Červené boty. Červené jídlo, červenou rtěnku, červený lak na nehty, červené povlečení, červené všechno. Snad krom červených pupínků v intimních partiích. které bych si pochopitelně odpustila i v jiných barevných variantách. Obklopuji se červenou, pojídám červená jabka a zkouším si červené svetry na, které nemám peníze, abych pak smutně odcházela, povzbuzena jedině faktem, že mi snad někdo zavolá a já budu moct zvednout svůj červený telefon.
Pravděpodobně mě něco posedlo a nebo, v souladu s psychologií barvy, na mě buď jde nezměrná touha po sexu a nebo neovladatelné nutkání jíst. Ani jedno nepociťuji ve zvýšené míře, tudíž jediné, co k tomu můžu v závěru dodat je : Červená je super. Užívejte život, dokud zase nezačne sněžit.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Máte na to názor, ne? Tak sem s ním.