27. 2. 2012

Jak se stát špatnou fashion blogerkou


Jak tak chodím světem internetu, zaujala mě jedna věc. Existuje strašně moc módních blogů. A helemese. Všechny vypadají stejně!
Víte, je to zvláštní. Předevčírem jsem si koupila nádherné pletené punčochy vínové barvy a mám z nich hroznou radost. Jsem pohlaví ženského, tudíž občas přemýšlím nad tím, co si obleču, co se k čemu hodí a čas od času si koupím věc, kterou sice nikdy nemůžu pořádně využít, ale zato to vypadá hrozně hezky. Dle nepsaných pravidel jsou tyto dvě věci předpokladem k tomu, abych si založila fashion blog a v záchvatu nezvladatelné touhy zvýšit jeho návštěvnost spamovala další blogy komentáři se svým url.
Pro ignoranty, kteří nikdy nenavštívili módní blog, (styďte se, spodino) základní koncept jeho vedení spočívá v tom, že majitelka přidává hromady fotek sebe v různých kreacích pořízených v tom horším případě mobilním telefonem a v komentáři popíše všechno, co má zrovna na sobě. To vše je dobré sem tam prokládat kratším článkem z osobního života a nebo, asi aby se snížila povrchnost celé záležitosti, citáty z oblíbených knih.
Ještě než zcela propuknu v obvyklý proud blogerské nenávisti a plně vyjádřím svůj názor na věc, protože jsem samozřejmě hlavním spotřebitellem Šalamounových exkrementů a vím o všem všechno, ráda bych upozornila na jedno. Mám ráda fashion blogy. Ale mám ráda jenom ty dobré.
Pro příklad: Pakliže se Maruška z Horní Dolní (bez urážky, malebné české vesničky) rozhodne, že bude vést blog o módě, měla by se předtím zamyslet nad tím, jestli má vkus. Pakliže se nad tím nezamyslí, což ve většině případů neudělá, tak vkus nemá.
Pokud bychom se měli pokoušet definovat vkus, pravděpodobně bychom skončili zapletení v únavné debatě táhnoucí se donekonečna, ale pojďme se shodnout na tom, že odít se do růžové se třpytkami a to hlavně stejným způsobem, jako to dělá deset vašich kamarádek módních blogerek, to se vkusem nemá nic společného. Stejně jako přívěšek, prstýnek, tričko a kalhotky s knírem nedělá z vašeho blogu supercool hip stránku a z Vás supercool fashion chick. Naopak se z vás svým způsobem stává šiřitelka/šiřitel ovčí nemoci, která rozsévá po našem malém a často názoru prostém českém údolí mylný dojem, že vkus a cit pro sebevyjádření pomocní estetiky, dobrá to vlastnost každého rozumného člověka, se pohybuje pouze v kruzích obehnaných obchody typu H&M a pokud nevlastníte boty na klínu a stehna o obvodu běžného mužského zápěstí, jste v této sféře ztraceni. Plačte.
Paradox celého fenoménu hromadného zakládání fashion blogů je v tom, že místo toho, aby jeho tvůrce rozvíjel fantazii svých čtenářů, obvykle buď schválně a nebo z nějaké podvědomé touhy stát se uznávanou stylovou modlou, kopíruje jiný blog (obvykle jeden z těch kvalitních, osobitých a zajímavých) a naopak vytváří jakýsi kánon, který nás kompletně, jako společnost svázanou nitkami internetu, stahuje do jednoho H&M pytle. Problém je v tom, že co se týče oblékání, je možné, že za chvíli se budeme jako národ dělit na ty, kterým to je a vždycky bude jedno, na stylově vyhraněné skupiny jako pankáče a podobné s hudbou nebo jinou lidskou činností spojené styly, několik pranýřovaných individualit a na špatné fashion blogery, kteří se budou v kruzích, elipsách nebo hipster trojúhelnících, chcete-li, stále vracet k určitému způsobu oblékání, žití a myšlení, přibližujíc se čím dál tím víc charakteru jakési ideologicky ovlivněné skupiny či sekty.
Možná jsou to silná slova, možná ale ne. Připadá mi totiž, že od blogování o stylu se tady odkláníme ke celkovému stylu životnímu a je mírně zneklidňující, že když dorazím na "fešnblog", polovinu jeho příspěvků obvykle tvoří fotky z klubů a druhou obsesivní pozorování sebe sama. A tohle vše se odehrává v jakémsi jiném vesmíru, ve kterém je realita definová obrázky z tumblr. To vše rozšafně následuje heslo :"Jsem mladý/á krásný/á a je mi jedno, že můj život se stal jednou velkou honbou za novým číslem Elle" To na blozích, které se skutečně venují módě a ne přehnané touze po pozornosti nenajdete.
Je možná načase začít se zamýšlet nad tím, jestli je normální žít život, který je jednou velkou parodii na Vogue.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Máte na to názor, ne? Tak sem s ním.