2. 7. 2011

O Bohu

Můj nevěřící dědeček mi kdysi řekl: "Až ti bude nejhůř, obracej se k Bohu." A myslel tím, ke svému vnitřnímu Bohu.
Ne, vlastně kecám. Nic takovýho nikdy neřekl. Ale jsem si naprosto jistá, že by to byl řekl, kdybych s ním o tom bývala byla mluvila. On často mluví o takových věcech. O vnitřním Bohu v každém z nás, o UFO, o umění a knihách. O tom, co je v životě důležité. Říká to asi proto, že bydlí na půdě, mezi svými obrazy, knihami a důležitými věcmi, jeho rodina si o něm myslí, že je šílený a už dávno musel zjistit, co má pro něj smysl, protože jinak by v téhle situaci nepřetrvával.
Přišla jsem jednou v sobotu ráno domů a obrátila se ke svému vnitřnímu Bohu.
A Bůh řekl:, "No, ty vole, tys musela bejt moc!"
A já věděla, že to je dobré. Že pro tuto chvíli si odpouštím, protože jsem všeobjímající alibista. A Bůh je velký, je milosrdný.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Máte na to názor, ne? Tak sem s ním.