28. 7. 2011

Go Soya! Veganský týden, den druhý

Ó, bože, co jsem to udělala. Hned druhý den se začínám setkávat se základními problémy. Jedním z nich je pečivo. Jestli mě rozum nemate, v běžných potravinách jako jsou rohlíky nebo chleba není nic jako mléko nebo vejce. Další problém je ovšem zjistit v čem je či není sušená syrovátka nebo podobné dehydrované mléčné výmysly. Nehledě na to, že jsem zjistila, že občas nemám ani pojem o tom, z čeho se skládají věci, které běžně jím. Například droždí. Léta jsem měla mylný dojem, že se ty smrdutý kostičky vyrábějí z mléka. No... ,kdo je bez viny ať hodí kamenem, žejo.
Další naprosto mylná představa se týkala tofu. Ne. Není to sýr. Fakt ne. tento fakt mě na jednu stranu zahanbil, ale zahanbení vzápětí přebila šílená radost, protože tofu.... Je prostě tofu. Takže, ladies and gentlemen, here comes the hero! *standing ovations* Oblíbený nesýre, vítej v projektu Veganský týden. Jsme rádi, že tě mezi sebe můžeme přivítat.
Co se týče dnešního jídelníčku, snídaně se opět neřešila, takže čítala asi tři mini banány a štědrý příděl melounu. Oběd byl poměrně nekomplikovaný a recept jsem si v podstatě vycucala z prstu na základě toho, že jsem v ledničce našla řapíkatý celer. Stačilo ho uvařit, osolit, zakápnout citrónem, trochu obalit v mouce a hodit na pánev. jako příloha posloužily klasické šťouchané brambory s cibulkou, tentokrát ještě se strouhanou mrkví. Obrázek níž.


Musím říct, že ačkoliv to vypadalo trochu jako kočičí zvratky, vážně jsem si pochutnala. Tím byl tedy oběd vyřešen.

Už od včerejška jsem se těšila na to, až vpadnu do supermarketu do oddělení bio a budu bezhlavě vrhat do košíku každou druhou věc, načež se zkroušeně odplížím, zbavena všech momentálně dostupných financí. Ve výsledku jsem odešla zcela nepoznamenána finanční hodnotou věci, protože má drahá matka projevila nevídané porozumění a zakoupila litr sójového mléka a sójový dezert s čokoládovou příchutí, to vše na vlastní náklady. K většímu nákupu jsem se vůbec nedostala, i když mi padlo do oka dost věcí, jako třeba rýžové nudle a nebo cous cous.
Musím poznamenat, že pokoušet se nalít sójové mléko do kávy byl akt který, abych byla upřímná, málem vyvrcholil tryskáním mohutného gejzíru natrávené potravy z orálních partií. Hnus. Oproti tomu byl dezert k nerozeznání od klasických čokoládových pudinků, které najdete v každém regále s jogurty. Myslím, že do konce týdne si jich ještě pár pořídím. I když cena 18kč za cca 70g mi náladu zrovna nezvedá.

Z nějakého důvodu mám teď pořád hlad. Nevím, jestli to přičítat tomu, že teď v podstatě pořád myslím na jídlo, hledám recepty a přemítám, co k večeři/obědu/snídani, nebo mě neustálé cpaní se zeleninou prostě nezasytí. Jako příklad můžu uvést večeři, která se skládala z rajčatové omáčky s jarní cibulkou a rýže. Nemám ponětí, kdy jsem naposled snědla tolik rýže. Vážně. Co se děje s mým žaludkem?

A mimochodem. Po přidání dvou lžic kakaa a dvou lžic cukru do cca dvou decilitrů sójového mléka lze docílit poměrně pitelné směsi. S kýženým klasickým  "kravským" kakaem ovšem nesrovnatelné.

Přejte mi štěstí.

1 komentář:

Máte na to názor, ne? Tak sem s ním.