18. 4. 2011

Fňuk

Takže jsem se zase probudila s bolestí hlavy a urputnou depresí svírající útroby. Zejtra nebude žádnej lepší den, optimisté jsou banda idiotů a celý město se tváří nasraně. Mám tip. Až se vám stane to samý, tak si to nechte pro sebe a nebo se svěřte svému terapeutovi.
"Fňuky, fňuk, jsem malé roztomilé chuďátko a proudy řasenky se mi linou po bledých lících." Tak jo, uděláme si jasno.
Fňukalové se dělí na několik skupin. V prostředí, ve kterém se pohybuju, mometálně vedou takzvaní Pseudomaniodepresivci. Lidé, kteří svůj život vyplňují procesem, kdy se považují za nemocné. A považují se za nemocné tak intenzivně, až se nemocnými stávají. Hystericky mávají svými recepty na Lexaurin a užívají si, jak pěkně šustí. když je potkáte na veřejném místě, třeba v kavárně, přiblíží se sklíčeně, pozdraví napůl úst, ale zbytek konverzace už skoro křičí, protože je cool, když všichni kolem slyší o vašem minulém sezení u psychiatra. zajímavé je, že tento typ často najdete v prostředí uměleckých škol. Obyčejně se vyvíjí z typu zvaného Ignorant.
Ignorati jsou osoby, které nemají vůbec žádnou schopnost sebereflexe, zato mají obrovskou tebe, jeho, její...jakoukoliv jinou reflexi. Naprosto ignorují fakt, že by jejich problémy mohly vycházet od jejich osoby a veškerá tíha světa na ně tedy spadá zcela neoprávněně a hlavně ji na ně obrovskými zlými lopatami hází obrovští zlí lidé. Pro upřesnění, jsou to VŠICHNI lidé. Maminka, tatínek, sestřička, stará paní s košíkem hyacintů, na které máte alergii, prodavač Strážné Věže, jehož oblek se prudce neshoduje s vaším estetickým cítěním, ti všichni přišli na svět, aby z něj udělali obrovské peklo pro Ignoranty. Není divu, že je příjemné jít si od toho ošklivého světa občas odpočinout do konejšivé náruče křesla pana terapeuta a stát se kovaným Pseodomaniodepresivcem (dále jen PMD). V tomto momentě by bylo vhodné zastavit se na chvíli a věnovat sekund zamyšlení nad sebou samým. Vzpomínáte si na pubertální léta? Vzpomínáte si, jak vás nikdo neměl rád? Ano, tato doba byla vaše osobní zkušenost s Ignorantstvím. Tudíž vás vybízím když už ne k soucitu, tak alespoň k toleranci. Ne každý nemůže tak rychle vyspět jako my ostatní, že, mí velcí dospělí, rozumní, o emoce okleštění přátelé. Oni se z toho dostanou.
Další odrůda fňukalů se dá označit slovy : Internetoví exhibicionisté. (Zde je prostor pro zamyšlení autorky nad sebou samou... Ačkoliv charakteristika Internetových Exhibicionistů je odlišná.)
Mařenka Roztomilá je online. Co se Mařence honí hlavou?:
"Přítel si pořád stěžuje, že se málo věnujeme konzumaci sladkých jídel. Dnes jsem upekla krásný chutný veliký dortík, ale můj Pepa si toho vůbec nevšiml." (Smutný smajlík, smutný smajlík). A to se vám přeci nelíbí, že ne. To by od vás bylo moc kruté. Ještě krutější by bylo komentovat absenci zájmu o dortík slovy.: "Asi jsi ho měla udělat trochu větší, můj Péťa si cukrářských výrobků zásadně nevšímá, pokud s nimi lze projít dveřmi. Kdybys uměla dortíky jako já, tohle by se ti nestalo." Tak proč strašně toužíte zhanit Mařenčiny dortíky a vymazat její smajlíky? Asi proto, že smutné smajlíky nepoužíváte jako nástroj citového vydírání už od dvanácti let a je vám jasné, že není dortík, jako dortík. Zajímavé je, že do skupiny IE patří většinou ženy nad 30. To celou záležitost dělá ještě víc rozčilující, protože nemůžete své vědomí zaštiťovat shovívavým nadhledem, jak je to možné v případě pubertálních Ignorantů. (Jsme totiž strašně nad věcí)
A na závěr bych ráda zmínila kategorii nazvanou Blogeři. Tito lidé vedou nečasto aktualizované blogy, kde se pod maskou hledačů pravdy nepřímo vyznávají ze své nesnášenlivosti vůči okolnímu svtěu a používají k tomu veškeré jim dostupné (nutno podotknout že často mizerné) jazykové prostředky a úskoky. Je skutečně znechucující, jak se neustále snaží splácat ze své nárazové zapšklosti pseudovědecké, plitké, nezábavné, nesmyslné statě, jimiž očerňují něžný svět internetu. Měli bychom proti nim začít bojovat, než se přemnoží.
Pro dnešek to bude vše. S přáním velkých dortíků

Jull


Žádné komentáře:

Okomentovat

Máte na to názor, ne? Tak sem s ním.