19. 2. 2011

Co to děláš? Tohle není cool! Aneb společenská sebevražda.

Drazí mladí a neklidní.
Včerejší den jsem z velké části věnovala poslechem skupiny Paramore.
Ó, pardon, vlastně, chtěla jsem říct, že jsem seděla ve svém ateliéru na zemi, pila čaj z hrnku ze Starbucks (nejlépe z toho, co se nahoře nerozšiřuje, ten člověk musí ukrást) a Paramore? V žádném případě. Ve skutečnosti to byl Frank Sinatra. Nějaká jiná skladba než New York nebo Something stupid, protože je to prostě, víte, jak to myslím, no.. prostě takový...ohraný a každej to zná. Pak jsem si dala půlhodinovku meditace na třetí čakru. To vše v indie brýlích, které nikdy nesundavám a to ani v případě, že je mínus deset stupňů a mnohem lepší by bylo sundat ten zmražený kov z obličeje, protože se začíná přilepovat ke kůži. Tak dobře, teď už začínám zacházet do sarkasmu. Házet špínu na indie brýle není účelem tohoto článku.
V první řadě bych ráda zmínila fakt, že to, co mě na mých známých nejvíc fascinuje, je touha mnoha z nás být viděni a  sledováni. A kritizováni, nejlépe samozřejmě pozitivně. Přesto, že všem ostatním pak tvrdíme, že všechno co činíme, činíme z prosté touhy vyjádřit sebe sama. Prosím vás, lidi. Tím, že zatajíte své kamarádce, že trávíte večery sami doma v prstových ponožkách od babičky, cpete se indiánky a skáčete na posteli v rytmu Britney Spears se nevyjadřujete. To přece sami víte. Mám trochu děsivé tušení, že valná většina z vás (nás) se svým dosavadním životem snaží prolhat jak jen to jde. Můj laický pohled sleduje a vidí.
Mám známého, který je pravděpodobně chorobně závislý na myšlence, že zná všechny kapely na světě, což ho v kruhu lidí, se kterými se stýká dovedlo do pozice, kdy je z velké části všem pro smích. Lidé, ačkoliv to tak někdy nevypadá, jsou totiž velice všímaví, především velice všímaví co se týče lži, špatných vlastností a skvrn na oblečení pochybného charakteru. Prostě máme všichni čidla na špínu, o tom si snad nemusíme dlouho vykládat. Tento nejmenovaný mladík se tedy stal vděčným zdrojem zábavy a následně i terčem posměchu a to potom, co se nachytal na naprosto primitivní léčku. Pro příklad uvedu situaci.
Představte si, že jste fyzicky i duševně průměrně zdravý mladík, je krásná, průměrně teplá noc z pátku na sobotu a vy jste si vyrazili do města, abyste se trochu pobavili se svými přáteli a lahvinkami levného alkoholu někde venku v centru města. Zábava je v plném proudu, vy máte už trochu hladinku, když tu přichází objekt X, říkejme mu třeba Pepa a baví svou patnáctiletou kamarádkou vyprávěním o kapele Y. Kamarádka upírá na Pepu oddaná očka, naivně uchvácena jeho monstrózním hudebním přehledem. Jak jsem už zmínila, Pepa je ve společnosti nápadný svou často předstíranou znalostí hudebních skupin a ve vaší přiměřeně duševně zdravé a přiměřeně inteligentní hlavě se rodí dobrý nápad. '
"Pepo, už jsi slyšel o FuLF?" Zeptáte se nevinně.
A Pepa odpoví: "No jasně, zrovna stahuju jejich album."
Ha, ha ha, here we go. Nestahuje. Nic jako FuLF neexistuje a jediné co tento název momentálně znamená je zkratka silně pociťované touhy "Fuck ur Little Friend ."
Vaši přátelé mezi tím dobře pochopili, o co v konverzaci běží a propadají v hysterický záchvat smíchu. Pepa odvádí zmatenou kamarádku do vzdálenějšího rohu a od té chvíle se jí snaží zaujmout spíš intenzivním přísunem alkoholu, než zkazkami o hudebním průmyslu.
Nebudu tvrdit, že tohle není extrémní případ a už vůbec se nebudu snažit někomu nalhávat, že se tomu nesměju jako pominutá. Ale proboha... Co se to s náma děje?
Rozšíření choroby "Buď in za každou cenu" je v našem kraji rozšířenější, než je normální a nebo nejsem normální já. Možná že  proto, abych hlouběji pronikla do tajů téhle věci by bylo dobrý začít číst odbornou literaturu a začít studovat sociologii. Ale na druhou stranu, kdo se na to nevykašle, když se může dívat, bavit se, zhrozit se a pak o tom psát články?
Až si takhle jednou ohulíte doma Paramore a pak přijde na návštěvu váš alternativní kamarád, nevypínejte to. A nesundavejte si ze stěn plakáty Daniela Radcliffa. Protože jestli to uděláte, tak v nejbližší době dospějete do situace, kdy budete moct jít maximálně tak FuLF yourselves.


1 komentář:

  1. Zajímavý jev. Lidi jako on mě často slušně udivují. Nechápu, kde se v nich bere ta potřeba si vymýšlet a něco ze sebe dělat. (Pokud ho prokoukneš, tak v podstatě jen debila.)
    Taky se podělím o historku s domýšlivým kamarádem, jestli se chceš pobavit.. ;)

    OdpovědětVymazat

Máte na to názor, ne? Tak sem s ním.